223 C 4/2026-111 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 407,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 7. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v měsíčních splátkách splatných nejpozději do 15. dne v měsíci v minimální výši 1 250 Kč. Žalovaný dne 15. 7. 2025 zaplatil první splátku ve výši 1 250 Kč, avšak neuhradil následující splátku splatnou k 15. 8. 2025, čímž smlouvu porušil. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby opakovaně upomínán. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu úvěru ve výši 24 958 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 568,72 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 526,72 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 449,24 Kč.2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že smlouva je nesrozumitelná, není jednoduché se v ní orientovat a je velice obsáhlá. Smlouva byla sjednána elektronicky a na dokumentu není připojen podpis žalovaného. V době uzavření smlouvy byl žalovaný již v dluhové pasti a nebyl schopný ze svého příjmu hradit všechny závazky. Žalobkyně porušila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, pokud mu úvěr přesto poskytla. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které žalobkyně měla k dispozici, je patrné, že během měsíce června 2025 na sebe žalovaný nabral další závazky, které nebyly v době uzavření úvěrové smlouvy ještě v registru SOLUS. Nadto sjednané RPSN odporuje svou výší dobrým mravům. Žalovaný se proto domnívá, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Jelikož žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný doposud uhradil částku 1 250 Kč, náleží žalobkyni částka 23 750 Kč jako bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, počátek běhu promlčecí doby by měl být dle judikatury Nejvyššího soudu datován ode dne, kdy bylo postaveno najisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 12. 2025, na které se žalovaný osobně dostavil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný při jednání dále uvedl, že o úvěr žádal přes internet a smlouva mu byla zaslána na e-mail ve znění, v jakém byla doložena soudu. Čerpal částku 25 000 Kč, ale již ji nezvládl splácet. Požádal soud o možnost měsíčních splátek po 1 000 Kč, náhradu nákladů řízení je schopen zaplatit jednorázově.4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 4. 7. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, přičemž čerpaná částka bude vyplacena žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z čerpané částky, minimálně ve výši 1 250 Kč. Sjednána byla roční zápůjční úroková sazba ve výši 57,99 % a roční procentní sazba nákladů ve výši 76,18 %. Přílohou smlouvy je dokument o posouzení úvěruschopnosti žalovaného s výsledkem, že žalovaný má měsíčně zůstatek v částce 2 513 Kč a je schopen úvěr splácet.6. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že dne 4. 7. 2025 byla žalobkyní na účet žalovaného vyplacena částka 25 000 Kč.7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 21. 11. 2025 žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky nejpozději do 5. 12. 2025.8. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 24. 3. 2025 do 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období pravidelný měsíční příjem v průměrné výši 34 000 Kč, současně však jeho výdaje tento příjem převyšovaly. Na jeho účtu jsou v tomto období evidovány různé nebankovní zápůjčky a úvěry, a to dne 17. 4. 2025 ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, , dne 27. 4. 2025 ve výši 4 500 Kč od Avafin , právnická osoba, ., ve dnech 8. 5. 2025, 9. 5. 2025 a 10. 5. 2025 v celkové výši 10 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 19. 5. 2025 ve výši 5 000 Kč od Emma´s credit s.r.o., ve dnech 25. 5. 2025, 31. 5. 2025 a 2. 6. 2025 v celkové výši 20 000 Kč od Avafin , právnická osoba, ., dne 6. 6. 2025 ve výši 4 000 Kč od Orange , právnická osoba, ., ve dnech 8. 6. 2025 a 9. 6. 2025 v celkové výši 10 553,71 Kč od , právnická osoba, ., dne 16. 6. 2025 ve výši 25 000 Kč od Multitude Bank Plc, dne 19. 6. 2025 ve výši 15 000 Kč od , právnická osoba, , dne 24. 6. 2025 ve výši 23 000 Kč od , právnická osoba, a dne 25. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč od , právnická osoba, .9. Ze seznamu závazků, návrhu smírného řešení, návrhu na zahájení řízení a z dohody o narovnání bylo zjištěno, že žalovaný aktuálně eviduje celkem , hodnota, závazků, které se snaží smírně řešit.10. Z ostatních listinných důkazu nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Potvrzení o platbě doložené žalovaným nebylo k důkazu prováděno pro nadbytečnost, neboť platba ve výši 1 250 Kč nebyla mezi účastníky sporná.11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 4. 7. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku ve výši 1 250 Kč. V době 3 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal velké množství zápůjček od nebankovních subjektů, což je patrné z výpisů z jeho bankovního účtu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván.12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky elektronické komunikace, když žalovaný sám potvrdil, že mu smlouva v doloženém znění byla zaslána na jeho e-mail a že s jejím zněním souhlasil. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je t