227 C 51/2026-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 31 416,63 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 13,3 % ročně a poplatky. Žalovaná uhradila celkem 33 878,31 Kč, zbývající částka ve výši 26 121,69 Kč uhrazena nebyla, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 14. 4. 2025 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně vyzývána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto po žalované požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 26 121,69 Kč, poplatky ve výši 2 505 Kč, úrok od 14. 4. 2025 do 23. 9. 2025 ve výši 1 408,64 Kč, úrok z prodlení od 14. 4. 2025 do 23. 9. 2025 ve výši 1 381,3 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 26 121,69 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 626,69 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z listiny nazvané jako „, Anonymizováno, “ ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dohodu, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně měla zavázat žalované poskytnout částku , částka, a žalovaná se měla zavázat tuto částku společně s úrokem ve výši 13,3 % ročně a měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 121 Kč vrátit formou 72 měsíčních splátek po 1 213,97 Kč. Celkem měla žalovaná zaplatit 88 181,23 Kč. RPSN měla být 14,15 %. Pro případ prodlení měla být sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěr, dále měl být sjednán poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný a poplatek ve výši 600 Kč za každou odeslanou upomínku. Částka měla být žalované poskytnuta na bankovní účet č., č. účtu, . Listiny jsou žalovanou podepsány.6. Z výzvy ze dne 28. 1. 2025 zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10. 2. 2025. Z výzvy ze dne 13. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 24. 3. 2025. Z oznámení ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 14. 4. 2025 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 30. 4. 2025.7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila celkem 31 416,63 Kč s tím, že částka 26 121,69 Kč připadá na jistinu částka připadá 1 408,64 Kč na úrok, částka 1 381,3 Kč připadá na úroku z prodlení a částka připadá 2 505 Kč na poplatky8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 10. 2025 a potvrzení o podání zásilky ze dne 13. 10. 2025 bylo, zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žalovy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 7 dnů. Současně bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.13. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaná úvěrový rámec vyčerpala v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně hradila splátky. Úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Na smluvním základě tak právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a kapitalizovaného příslušenství. Žalovaná se konečně také platně zavázala jako pojištěná hradit cenu pojistného plynoucí ze smlouvy mezi pojistitelem a pojistníkem a poplatky za upomínání. Postoupení pohledávky na žalobkyni tak bylo v řízení prokázáno. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.18. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 14. 4. 2025 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou. Žalobkyně však požadovala zákonný úrok až od 24. 9. 2025. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Podle § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Nárok žalobkyně tedy splňuje zákonné požadavky a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebnýc