234 C 95/2026-114 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 900,98 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 15. 10. 2021 s žalovaným smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky v celkové tvrzené výši 335 391 Kč, jež se žalovaný smlouvou zavázal vrátit. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., na adrese www.movinero.cz, dříve www.viva-credit.cz, kde se žalovaný zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků s konkrétní lhůtou pro vrácení, seznámil se s obsahem návrhu smlouvy a tento odeslal kliknutím na tlačítko „Podpis“. Společnost , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., s návrhem na uzavření smlouvy souhlasila, což žalovanému sdělila prostřednictvím klientského profilu a e-mailem. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě žalovaným poskytnuté fotokopie občanského průkazu a pomocí platby kartou ve výši 1 Kč ve prospěch společnosti , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., jež tuto platbu následně žalovanému vrátila. Společnost , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., prověřila schopnost žalovaného splatit poskytnuté peněžní prostředky na základě doložení příjmu žalovaného. Výše uvedené peněžní prostředky byly žalovanému podle tvrzení žalobkyně poskytnuty v 63 dílčích platbách dne 15. 10. 2021 ve výši 13 910 Kč, dne 13. 11. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 17. 11. 2021 ve výši 3 900 Kč, dne 9. 12. 2021 ve výši 3 300 Kč, dne 17. 12. 2021 ve výši 8 400 Kč, dne 19. 12. 2021 ve výši 2 200 Kč, dne 19. 1. 2022 ve výši 1 400 Kč, dne 25. 1. 2022 ve výši 3 500 Kč a ve výši 3 200 Kč, dne 11. 2. 2022 ve výši 3 200 Kč, dne 20. 2. 2022 ve výši 10 700 Kč, dne 14. 3. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 20. 3. 2022 ve výši 9 910 Kč, dne 19. 4. 2022 ve výši 10 700 Kč, dne 21. 4. 2022 ve výši 3 200 Kč, dne 12. 5. 2022 ve výši 3 200 Kč, dne 15. 5. 2022 ve výši 3 500 Kč a dvakrát po 2 000 Kč, dne 18. 5. 2022 ve výši 2 700 Kč, ve výši 2 000 Kč, ve výši 500 Kč, znovu ve výši 2 000 Kč a ve výši 6 700 Kč, dne 10. 6. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 11. 6. 2022 ve výši 2 500 Kč, dne 15. 6. 2022 ve výši 1 400 Kč, dne 18. 6. 2022 ve výši 6 000 Kč, dne 10. 7. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 13. 7. 2022 ve výši 10 400 Kč, dne 29. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč a ve výši 4 200 Kč, dne 9. 8. 2022 ve výši 4 000 Kč, dne 14. 8. 2022 ve výši 8 000 Kč, dne 14. 8. 2022 ve výši 5 900 Kč, dne 9. 9. 2022 ve výši 2 000 Kč, ve výši 1 990 Kč a ve výši 4 000 Kč, dne 11. 9. 2022 ve výši 5 920 Kč, dne 12. 10. 2022 ve výši 1 000 Kč, dne 22. 10. 2022 ve výši 500 Kč, dne 1. 11. 2022 ve výši 854 Kč a ve výši 1 000 Kč, dne 2. 11. 2022 ve výši 1 000 Kč, dne 4. 11. 2022 ve výši 1 500 Kč, dne 5. 11. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 6. 11. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 11. 11. 2022 ve výši 1 000 Kč, dne 17. 11. 2022 dvakrát po 500 Kč, dne 19. 11. 2022 ve výši 500 Kč, dne 20. 11. 2022 ve výši 12 400 Kč, dne 5. 12. 2022 ve výši 2 500 Kč, dne 6. 12. 2022 třikrát po 500 Kč a ve výši 1 500 Kč, dne 9. 12. 2022 ve výši 1 399 Kč, dne 23. 12. 2022 ve výši 500 Kč, dne 13. 1. 2023 ve výši 11 000 Kč a ve výši 1 300 Kč a dne 19. 2. 2023 ve výši 700 Kč a ve výši 1 050 Kč (poznámka soudu: součet těchto dílčích částek činí jen 231 633 Kč). Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením. Společnost , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., jej z toho důvodu opakovaně upomínala a v poslední upomínce ze dne 9. 5. 2023 žalovaného v souladu s odst. 5.2.4 všeobecných obchodních podmínek, jež byly součástí smlouvy, vyzvala k okamžitému vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků. Pohledávka vůči žalovanému byla společností , právnická osoba, . smlouvou ze dne 18. 12. 2023 postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jež ji dále na základě smlouvy ze dne 19. 12. 2023 postoupila na žalobkyni. Žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků v celkové tvrzené výši 335 391 Kč žalobkyni vrátil celkem 321 490,02 Kč. Z tvrzené zbývající částky 13 900,98 Kč již žalobkyni nevrátil ničeho ani přes výzvu k plnění, kterou zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne 11. 1. 2024. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 900,98 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě (č. l. 7), žalovaný se k výzvě soudu s připojenou doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, v určené lhůtě nevyjádřil a ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených písemných důkazů.4. Dokazování soud neprováděl, jelikož již ze samotných žalobních tvrzení mohl učinit závěr o tom, že žaloba nebyla podána důvodně.5. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že společnost , právnická osoba, ., dříve s obchodní firmou Viva , právnická osoba, ., poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkem , hodnota, dílčích platbách, jejichž podrobný výčet žalobkyně zahrnuta do žaloby, a to shodně na dvou místech žalobního textu. Součet plateb v tomto výčtu, jenž byl formulován jako úplný, činil 231 633 Kč (nikoliv 335 391 Kč). Dále žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný již splatil žalobkyni, na niž byla pohledávka na vrácení peněžních prostředků postoupena, celkovou částku 321 490,02 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný již žalobkyni splatil více, než mu bylo poskytnuto v rámci plateb obsažených v úplném výčtu v žalobě, není již žalobkyni ničeho dlužen z důvodů, jimž žalobkyně v rámci žaloby vymezila předmět řízení. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl zcela.6. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch, jelikož soud žalobu proti žalovanému zcela zamítl, a žalovaný by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.