7 C 218/2020-46 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí částku 122 592 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 5. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s poplatky vrátit ve 42 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 792 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 32. 12. 2019. Žalovaný však svému závazku nedostál a měsíční splátky pravidelně nehradil, proto došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění celého úvěru a vzniku práva na zaplacení smluvních pokut. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky odpovídající nové dlužné jistině ve výši 104 848,11 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu za prodlení z úhradou nové dlužné jistiny ve výši 0,1 % denně od 29. 4. 2020 do data podání žaloby, tedy částku 16 146,90 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 70,11 % ročně z původní dlužné jistiny 89 466,62 Kč ode dne 29. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo jednáno podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr řádně a včas splácet ve 42 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 792 Kč, přičemž splatnost splátek byla stanovena k 22. dni v měsíci. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že první splátka byla splatná dne 22. 1. 2020 a poslední 22. 6. 2023. Celková dlužná částka při zápůjční úrokové sazbě 70,11 % (RPSN 97,67 %) činila 243 264 Kč a sestávala se z jistiny 90 000 Kč a ceny úvěru 153 264 Kč. 5. V bodě 2. 1. smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako roční nominální úroková míra, když v každém roce je 12 stejných měsíců s tím, že délka každého roku (včetně přestupního) je 365 dnů. Dle bodu 2. 2. smlouvy o úvěru běží sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž tento úrok běží i po datu zesplatnění úvěru, kdy přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby jejího úplného splacení. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila úvěr na účet žalovaného dne 23. 12. 2020. 6. Účastníci se dohodli, že žalobkyně je oprávněna požadovat na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, částku v maximální výši 120 % celkové částky úvěru. Podle bodu 4. 1. smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednanými úroky v dohodnutých měsíčních splátkách, jejichž výše se podle bodu 4. 2. smlouvy nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a úroku, přičemž poměr mezi splátkou jistiny a úroku se postupně mění, když úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti příslušené splátky. Poměr rozložení jistiny a úroku v rámci každé splátky je uveden ve splátkovém kalendáři. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na úhradu úvěru ničeho nezaplatil. 7. Podle bodu 6. 1. smlouvy vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, ohledně níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle bodu 6. 2. smlouvy má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, ohledně níž je žalovaný v prodlení o délce 15 dnů. Dle bodu 6. 3. smlouvy dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce trvání 65 dnů. Dnem zesplatnění se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění a veškeré smluvní pokuty a náhrady nákladů. Ke dni zesplatnění úvěru se podle bodu 6. 4. smlouvy stává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a k ní přirostlých úroků nová jistina splatná k datu zesplatnění, přičemž po tomto datu se úroky z prodlení počítají z této nové jistiny. Podle bodu 6. 5. smlouvy náleží žalobkyni smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Z výzvy k zaplacení ze dne 24. 3. 2020 a z oznámení o zesplatnění ze dne 27. 4. 2020 vyplývá, že v důsledku prodlení s úhradou splátky v úvěru o délce 65 dnů došlo v souladu s čl. 6 3. smlouvy o úvěru k zesplatnění celého úvěru ke dni 27. 4. 2020. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 9. 2020 a poštovního archu má soud za prokázané, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 8. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě. Žalobkyně rovněž v souladu se zákonem posoudila úvěryschopnost žalovaného. 9. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. 11. Jako referenční hodnotu pro zjištění obvyklé sazby spotřebitelského úvěru soud použil statistické údaje shromažďované ČNB v databázi ARAD a z nich zjistil, že průměrná výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v prosinci 2019 činila 8,28 % ročně. Z výše uvedeného vyplývá, že nominální úroková sazba sjednaná ve výši 70,11 % ročně více než osminásobně převyšuje obvyklou roční úrokovou sazbu uplatňovanou bankami, z čehož soud dovozuje, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. 12. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 13. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 70,11 % ročně, celkem tedy částku ve výši 243 264 Kč. Ujednání ve smlouvě o nominálních úrocích z úvěru ve výši 70,11 % ročně je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba více jak osminásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená, a to i při zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů a právě vyšší úrokovou mírou toto riziko kompenzuje. 14. Z dikce § 2395 o. z. vyplývá, že základním pojmovým znakem úvěru je zaplacení úroků. Jak soud výše dovodil, smluvená výše úroků 70,11 % ročně je v rozporu s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatná. Podle § 1802 o. z. není-li ujednána výše úroků a není-li jejichž výše stanovena ani právním předpisem, platí dlužník úroky ve výši odpovídající obvyklým úrokům požadovaným bankami. V souladu s výše uvedeným a ustanoveními § 577 a § 1802 o. z. soud tedy změnil výši úrokové sazby na 8,28 % ročně. 15. Žalovanému tedy vznikla povinnost uhradit úvěr ve 42 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 476 Kč, přičemž celková částka k zaplacení činí 103 992 Kč. Soud tedy vyšel z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka 90 000 Kč dne 23. 12. 2019, do 22. 1. 2020 k ní přirostl úrok ve výši 621 Kč, přičemž úhradou ze dne 18. 2. 2020 ve výši 5 992 Kč byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 84 629 Kč. 16. Žalovaná dosud na uhradila dne 20. 4. 2020 částku 10 000 Kč a dne 24. 7. 2020 částku 2 000 Kč, dohromady tedy částku 12 000 Kč. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr ničeho dalšího neuhradil, činí nová jistina k datu zesplatnění (27. 4. 2020) částku 86 344 Kč (dlužná původní jistina 84 6