11 C 388/2020-60 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se návrhem podaným dne 23. 7. 2020 domáhala po žalované zaplacení částek 19 497,39 Kč s příslušenstvím a 10 282,61 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení) z titulu dvou smluv o zápůjčce ve výši 10 000 Kč a 13 000 Kč. 2. Žalovaná namítala, že žaloba je důvodná pouze co do částky 2 876,61 Kč s tím, že žalované je účtován poplatek za hotovostní režim při splácení půjček, i když k platbám v hotovosti nedocházelo, účtovaný poplatek za administrativní činnost představuje pouze skrytý úrok, právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalované, takže žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny ponížené o již zaplacené splátky a konečně žalovaná namítla promlčení přinejmenším zápůjčky ve výši 13 000 Kč. 3. Z výpisu z obchodního rejstříku nejprve soud zjistil, že [právnická osoba] [_] [_], [anonymizováno], [IČO] i její právní nástupce (od 30. 9. 2016), [právnická osoba] [_] [_], [anonymizováno] (původně [_] [_], [_]) [IČO] (dále obě společnosti bez rozlišení jen jako„ věřitel“) jsou oprávněny poskytovat spotřebitelské úvěry. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 6. 2. 2016 (dále jen„ první smlouva“) a z k ní přiložených smluvních podmínek soud dále zjistil, že věřitel uzavřel dne 6. 2. 2016 s žalovanou smlouvu o zápůjčce (jejíž přílohou byly smluvní podmínky), na základě které poskytl žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku zvýšenou o poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč (celkem 17 400 Kč) vrátit v 58 splátkách po 300 Kč splatných vždy po týdnu s tím, že splátky bude vybírat obchodní zástupce věřitele přímo v bydlišti žalované. Výše úroku činila 23,72% ročně, poslední splátka měla být zaplacena dne 18. 3. 2017. 5. Z karty zákazníka ze dne 6. 2. 2016 soud zjistil, že žalovaná před uzavřením první smlouvy uváděla, že žije ve společné domácnosti s manželem, své čisté měsíční příjmy pak žalovaná uváděla ve výši 15 973 Kč, měsíční výdaje ve výši 7 750 Kč (nájem a výdaje na domácnost) a disponibilní příjem ve výši 8 223 Kč měsíčně, přičemž tyto údaje věřiteli doložila pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a oznámením o výši dávek státní sociální podpory. Existence pracovního poměru byla věřitelem ověřována rovněž telefonicky. 6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 25. 4. 2016 (dále jen„ druhá smlouva“) a z k ní přiložených smluvních podmínek (totožných jako u první smlouvy) soud dále zjistil, že věřitel uzavřel dne 25. 4. 2016 s žalovanou smlouvu o zápůjčce (jejíž přílohou byly smluvní podmínky), na základě které poskytl žalované částku 13 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala věřiteli tuto částku zvýšenou o poplatek za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, úrok ve výši 1 820 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč (celkem 22 620 Kč) vrátit v 58 splátkách po 390 Kč splatných vždy po týdnu s tím, že splátky bude vybírat obchodní zástupce věřitele přímo v bydlišti žalované. Výše úroku činila 23,72% ročně, poslední splátka měla být zaplacena dne 5. 6. 2017. 7. Z karty zákazníka ze dne 25. 4. 2016 soud dále zjistil, že před uzavřením druhé smlouvy uváděla žalovaná, že žije ve společné domácnosti s manželem, své čisté měsíční příjmy pak žalovaná uváděla ve výši 12 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 8 700 Kč (nájem, výdaje na domácnost, splátky půjčky dle první smlouvy) a své použitelné měsíční příjmy částkou 3 300 Kč, přičemž tyto údaje věřiteli doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Existence pracovního poměru byla věřitelem ověřována rovněž telefonicky. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 4. 2016 podepsané žalovanou soud dále zjistil, že žalovaná byla věřitelem informována o výši zápůjčky, nákladech, poplatcích, úrocích, možnostech odstoupení od smlouvy nebo předčasného splacení. 8. Z přehledu plateb k první smlouvě soud zjistil, že žalovaná hradila věřiteli dne 12. 2. 2016 částku 600 Kč, dne 29. 2., 7. 3. a 14. 3. 2016 po 300 Kč, dne 1. 4. 2016 částku 900 Kč, dne 18. 4. 2016 částku 600 Kč, dne 22. 4. 2016 částku 300 Kč, dne 25. 4. 2016 částku 1 200 Kč, dne 13. 6., 6. 9. a 4. 10. 2016 po 300 Kč, dne 27. 10. 2017 částku 217,40 Kč (z platby 500 Kč na tuto smlouvu započtena poměrná část), dne 25. 1. 2018, 2. 3. 2018 a 17. 4. 2018 po 500 Kč a právě tyto částky věřitel započetl jako platby na první smlouvu. Celkem se jednalo o platby ve výši 7 117,40 Kč, přičemž k 6. 12. 2019 vyčíslil věřitel dluh z této smlouvy na částku 10 282,60 Kč, z čehož jistina činila 7 918,90 Kč a poplatky částku 2 363,70 Kč. 9. Z přehledu plateb k druhé smlouvě soud zjistil, že žalovaná hradila věřiteli dne 28. 4. 2016 částku 1 560 Kč, dne 31. 5. 2016 částku 200 Kč, dne 13. 6. 2016 částku 300 Kč, dne 6. 9. 2016 částku 390 Kč, dne 4. 10. 2016 částku 390 Kč a dne 27. 10. 2017 částku 282,60 Kč (z platby 500 Kč na tuto smlouvu započtena poměrná část) a právě tyto částky věřitel započetl jako platby na druhou smlouvu. Celkem se jednalo o platby ve výši 3 122,60 Kč, přičemž k 6. 12. 2019 vyčíslil věřitel dluh z této smlouvy na částku 19 497,40 Kč, z čehož jistina činila 13 000 Kč a poplatky částku 6 497,40 Kč. 10. Z poštovních poukázek založených do spisu žalovanou soud zjistil, že žalovaná zaslala na účet věřitele dne 25. 10. 2017 dvě platby po 250 Kč (což odpovídá platbám evidovaným dne 27. 10. 2017 – viz výše) a dne 23. 1., 28. 2. a 13. 4. 2018 částku vždy po 500 Kč (což odpovídá platbám evidovaným na první smlouvu ve dnech 25. 1., 2. 3. a 17. 4. 2018. 11. Ze smluvních podmínek soud zjistil další pro rozhodnutí podstatná ujednání stran: splátky nejprve započítávají na poplatky a poté na jistinu (čl. 2); v případě existence jedné smlouvy o půjčce se platby započítávají nejprve na nejdříve splatnou splátku (čl. 2); v případě více smluv o půjčce se platby započítávají na všechny půjčky, a to vždy na nejdříve splatnou splátku libovolné půjčky, pokud je takových splátek víc, platby se mezi ně rozdělí poměrně (čl. 2); právo věřitele požadovat mj. zaplacení celého zbývajícího dluhu v případě prodlení dlužníka se zaplacením příslušné splátky (čl. 8); v hotovostním režimu osobně vybírá splátky od dlužníka pověřený zaměstnanec nebo zástupce věřitele (čl. 9). 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, listiny nazvané informace o zpracování osobních údajů a z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 má soud za prokázané, že věřitel a žalobkyně uzavřeli dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo i postoupení pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 7. 1. 2020. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě a bylo jí znovu oznámeno postoupení pohledávky. 14. Soud uzavírá, že výše uvedené skutkové závěry, tj. že věřitel a žalovaná spolu uzavřeli dne 6. 2. 2016 a dne 25. 4. 2016 dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých věřitel poskytl žalované částky 10 000 Kč a 13 000 Kč, přičemž žalovaná na tyto dvě smlouvy splácela tak, jak je uvedeno v bodech 8 a 9 tohoto rozsudku, nejsou mezi stranami fakticky sporné a vyplývají z provedených důkazů. 15. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Žalobkyně v řízení prokázala, že je právním nástupcem věřitele a svědčí jí všechna práva věřitele z první i druhé smlouvy. 17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění, občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Vzhledem k tomu, že předmětem podnikání věřitele je poskytování spotřebitelských úvěrů a vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 o.z., dopadá na vztahy věřitele a žalované úprava dle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření obou předmětných smluv. Zákon č. 145/2010 Sb. předepisoval povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči, přičemž tato povinnost se vztahovala na všechny spotřebitelské úvěry, tj. na poskytnutí finančních prostředků spotřebiteli v rozmezí 5 000 Kč až 1 880 000 Kč (viz § 2 písm. e) tohoto zákona). Konkrétně v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. byla zakotvena povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž porušení této povinnosti bylo sankcionováno neplatností smlouvy. Soud proto nejprve posuzoval platnost obou smluv z žalovanou namítané porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované. 18. Z