5 C 160/2021-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byla též kupní smlouva, nájemní smlouva a dále Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Na základě smluv se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací a služby třetích stran, přičemž žalovaný se zavázal za tyto služby včetně služeb třetích stran řádně platit vyúčtované ceny. Žalovaný porušil své povinnosti, když přestal za poskytnuté služby včetně služeb třetích stran hradit. Žalovaný dluží žalobkyni žalovanou částku, která se skládá z části kupní ceny ve výši 12 880 Kč, ceny za služby třetích stran ve výši 18 678,93 Kč, a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (viz např. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2010, sp. zn. Konf 99 /2009, ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. Konf 4/2011, ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. Konf 10 /2013). Služby třetích stran odpovídají tzv. službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona číslo 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Mezi účastníky byly uzavřeny smlouvy pro telefonní čísla [číslo], [číslo] a [číslo] (prokázáno smlouvami [číslo]). Smlouvami se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby platit sjednanou cenu. Součástí smluv je ujednání o kupní smlouvě na koncové zařízení typu Apple iPhone XR 64 GB – černý, a o nájemní smlouvě na koncové zařízení typu Huawei B525. Kupní cena byla sjednána částkou 17 999 Kč. Účastníci se dohodli na úhradě kupní ceny za koncové zařízení formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že akontace (první splátka při převzetí zařízení) činí 119 Kč a byla žalovaným uhrazena při převzetí zařízení. Smlouvy dále stanovily, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti se stávají splatnými dosud všechny neuhrazené splátky. Žalovaný se dále zavázal v případě nevrácení pronajatého zařízení do 30 dnů po ukončení smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncová zařízení a za služby volání na speciálně zpoplatněná čísla. Žalobkyně účastnické smlouvy vypověděla dne 19. 6. 2020. Žalovaný pronajaté koncové zařízení žalobkyni včas nevrátil. (prokázáno vyúčtováními [číslo] ceníkem žalobkyně, výpovědí smluv). Žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu řádně vyzvala předžalobní upomínkou (prokázáno upomínkou ze dne 14. 6. 2021). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že v souladu s ustanovením § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických telekomunikacích, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Pokud jde o koncová zařízení, pak soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), tak, že uzavřeli kupní smlouvu, na základě které bylo dodáno zboží, žalovaný zboží převzal, avšak neuhradil kupní cenu, a dle ustanovení § 2201 a násl. o.z. tak, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které byla žalovanému přenechána k dočasnému užívání určitá movitá věc, žalovaný se zavázal platit smluvené nájemné a po skončení nájmu věc odevzdat žalobkyni, což neučinil a byl tak podle § 2048 a násl. o. z. povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. 8. Za shora uvedeného, kdy bylo prokázáno, že nárok žalobkyně je po právu, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 423 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 378 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 3 601 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.