5 C 209/2021-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení žalované. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 5. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 1 997 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 275 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 519 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku s příslušenstvím v 45 týdenních splátkách po 574 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 18. 3. 2019. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 3 874 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 20. 1. 2020 k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Žalovaná ani po předžalobní výzvě nezaplatila žalobkyni částku 11 126 Kč (15 000 Kč – 3 874 Kč), úroky z prodlení ve výši 928,09 Kč za dobu od 19. 3. 2019 do 20. 1. 2020, a úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 126 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se nakonec domáhala zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. K totožnosti žalované nutno podotknout, že žalobkyně v žalobě označila žalovanou jménem a příjmením odlišnými od údajů uvedených v záhlaví tohoto rozsudku. Z výpisu z centrální evidence osob bylo zjištěno, že žalovaná se dříve jmenovala [jméno] [příjmení], přičemž si nejprve nechala změnit příjmení a posléze i jméno. Soud i vzhledem k dalším osobním údajům uvedeným v žalobě (datum narození, bydliště), které odpovídaly dané osobě, neměl pochybnosti o totožnosti žalované, a proto žalobkyni nevyzýval k odstranění vad žaloby a zároveň v záhlaví rozsudku uvedl aktuální osobní údaje žalované. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli dne 7. 5. 2018 smlouvu [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 997 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 275 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 519 Kč, to vše v 45 pravidelných týdenních splátkách. Peněžní prostředky žalovaná převzala v den podpisu smlouvy, což výslovně stvrdila svým podpisem na smlouvě. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 29,00 % ročně. Žalovaná zatím na svůj dluh uhradila celkovou částku 3 874 Kč (prokázáno přehledem plateb). Pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni 20. 1. 2020 převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu a oznámením ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky, a to nejpozději do 12. 3. 2021, byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 14. Ze smlouvy se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet zápůjčku, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Z uvedeného se však nepodává nic o tom, z jakých konkrétních informací o příjmech a výdajích žalovaného věřitel vycházel a zda tato tvrzení spotřebitele skutečně ověřoval. Nutno připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěr