5 C 42/2021-25 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 952,06 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci jako podnikatelé uzavřeli dne 17. 11. 2020 nájemní smlouvu, kterou žalobkyně pronajala žalovanému movité věci Laser rotační – nivelační lať, Laser rotační – stativ klikový a Laser rotační samonivelační, a dne 26. 11. 2020 uzavřeli nájemní smlouvu, kterou žalobkyně pronajala žalovanému movitou věc Vibrační deska reverzní do 200 kg. Žalovaný nevrátil pronajaté věci žalobkyni řádně a včas. Žalobkyně proto vyúčtovala žalovanému ušlé nájemné a další služby ve výši 8 400 Kč, fakturou [číslo] splatnou dne 22. 12. 2020, a ve výši 9 526,11 Kč, fakturou [číslo] splatnou dne 23. 12. 2020. Žalovaný na dluh dosud zaplatil částku 974,05 Kč podle faktury [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřili, a proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ustanovení § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Účastníci uzavřeli dne 17. 11. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem Laseru rotačního – nivelační latě ev. č. [anonymizováno] [číslo], Laseru rotačního – stativu klikového ev. č. [anonymizováno] [číslo] a Laseru rotačního samonivelačního ev. č. [anonymizováno] [číslo]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 17. 11. 2020, žalovaný se zavázal uhradit nájemné ve výši 700 Kč a vrátit předmět nájmu nejpozději do 8:00 hodin následujícího dne po dni skončení nájmu. Žalovaný věci k užívání převzal dne 17. 11. 2020 a vrátil pronajaté věci žalobkyni dne 4. 12. 2020 (prokázáno smlouvou ze dne 17. 11. 2020). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému ušlé nájemné za dobu od 18. 11. 2020 do 4. 12. 2020 ve výši 8 400 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 8. 12. 2020). Účastníci dále uzavřeli dne 26. 11. 2020 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem Vibrační desky reverzní do 200 kg ev. č. [anonymizováno] [číslo]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 26. 11. 2020, žalovaný se zavázal uhradit nájemné ve výši 765 Kč a vrátit předmět nájmu nejpozději do 8:00 hodin následujícího dne po dni skončení nájmu. Žalovaný věci k užívání převzal dne 26. 11. 2020 a vrátil pronajaté věci žalobkyni dne 8. 12. 2020, aniž by doplnil spotřebované pohonné hmoty (prokázáno smlouvou ze dne 26. 11. 2020). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému neuhrazené nájemné 26. 11. 2020, dále ušlé nájemné za dobu od 27. 11. 2020 do 8. 12. 2020 a doplnění provozních kapalin v celkové výši 8 552,06 Kč, z čehož žalovaný dosud zaplatil částku 974,05 Kč (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 9. 12. 2020). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek (prokázáno upomínkou ze dne 11. 3. 2021 včetně dokladu o odeslání). 5. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 2201 o.z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byly platně uzavřeny smlouvy o nájmu movitých věcí, přičemž žalovaný zčásti nezaplatil sjednané nájemné, a dále řádně a včas nevrátil pronajaté věci, tedy obohatil se na úkor jiného tím, že získal majetkový prospěch protiprávním užitím cizí hodnoty (a to ve výši odpovídající sjednanému nájemnému), a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Tím, že žalovaný nezaplatil vyúčtované nájemné, ušlé nájemné a služby v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti každé z plateb do prodlení se zaplacením dané částky. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 24. 12. 2020, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem dva úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí 2 x 1 780 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 2 x 300 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 873,60 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 6 033,60 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.