9 C 375/2021-31 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 17 727,48 Kč spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] která byla sjednána mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen jako„ právní předchůdce“) jako věřitelem a žalovanou jako klientem dne 25. 9. 2018. Dle této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 316 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7. kalendářní den po uzavření smlouvy a další splátky byly splatné vždy do posledního dne následujícího sedmidenního období; celková dlužná částka činila 18 917 Kč (jistina 10 000 Kč, úrok 1 789 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 180 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 948 Kč). Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 4. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se dne 25. 9. 2018 zavázal žalované přenechat peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4 180 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 948 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 9. 2018). 5. Při hodnocení žalované jako klienta, právní předchůdce žalobkyně vycházel z toho, že žalovaná má pravidelný čistý příjem 4 300 Kč, ostatní příjmy 3 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 22 000 Kč; výdaje žalované činí 5 000 Kč. Žalovaná s těmito údaji souhlasila, když se pod ně podepsala (zjištěno z formuláře karty zákazníka ze dne 25. 9. 2018). 6. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna [právnická osoba] prostřednictvím přípisu ze dne 20. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020). 7. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k plnění dlužné částky v celkové výši 23 235,74 Kč, a to do 12. 2. 2021 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 28. 1. 2021). 8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 9. Právní předchůdce žalobkyně se dne 25. 9. 2018 zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 789 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Právní předchůdce žalobkyně při hodnocení úvěryschopnosti žalované vyšel z toho, že žalovaná má celkový příjem 29 300 Kč a výdaje žalované činí 5 000 Kč. Žalovaná na pohledávku ničeho neuhradila. 10. Právní předchůdce žalobkyně smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost oznámil. 11. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzývána dopisem zástupce žalobkyně. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: <i>13. Podle § 2390 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "OZ") přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>15. Podle § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>16. Podle § 420 odst. 1 OZ kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.</i> 17. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem, poplatkem za zpracování a poplatkem za vedení zákaznického účtu. Právní předchůdce žalobkyně v uvedeném vztahu vystupoval ve smyslu § 420 odst. 1 OZ jako podnikatel a žalovaná ve smyslu § 419 OZ jako spotřebitel. 18. Dále se soud zabýval otázkou platnosti smlouvy o zápůjčce a to s ohledem na splnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. <i>19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 23. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli (žalobkyni, resp. právnímu předchůdci), přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu. 24. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 25. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze. 26. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti a řádně posoudil úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli. 27. Právní předchůdce žalobkyně byl § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pra