12 C 188/2022-83 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 203 653,65 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající ze smluv o úvěru, které uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO]) dne 27. 2. 2018 a dne 20. 4. 2018. Na základě smlouvy ze dne 27. 2. 2018 byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % p.a. Schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotil právní předchůdce z informací uvedených žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, z databází, z insolvenčního rejstříku. Žalovaný se zavázel úvěr splatit měsíčními splátkami. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 31. 10. 2020. Dluh žalovaného z této smlouvy tvoří jistina. Na základě smlouvy ze dne 20. 4. 2018 byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 10,90 % p.a. Schopnost žalovaného úvěr splácet hodnotil právní předchůdce z informací uvedených žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, z databází, z insolvenčního rejstříku. Žalovaný se zavázel úvěr splatit měsíčními splátkami. Vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 31. 10. 2020. Dluh žalovaného z této smlouvy tvoří jistina. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“) postoupeny na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoliv byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván výzvou před podáním žaloby. 2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má doručovací adresu na území České republiky. 3. Dále soud v této věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2022 vyzváni, aby se k navrženému postupu vyjádřili; žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, soud tak dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti tomuto postupu nemají námitky. 4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Dne 26. 2. 2018 požádal žalovaný u právního předchůdce o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 11 125 Kč, je ženat a žije u rodičů; je zaměstnán u [právnická osoba] (prokázáno listinou Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 26. 2. 2018). Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele ze dne 23. 2. 2018 a průměrně dosahoval v čistém 11 125 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 23. 2. 2018). Žalovaný byl dne 26. 2. 2018 dále lustrován v registru bankovních i nebankovních institucí bez zjištění negativních informací a v insolvenčním rejstříku (prokázáno výpisem z ISR, výpisem ze systému CCB). Dne 27. 2. 2018 byla žalovaným a žalobkyní podepsána listina označená jako„ Smlouva o úvěru“, jejímž obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 75 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % p.a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 550 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 27. 2. 2018). Dne 31. 10. 2020 právní předchůdce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 70 688 Kč (prokázáno dopisem ze dne 31. 10. 2020). 6. Dne 20. 4. 2018 požádal žalovaný u právního předchůdce o úvěr a uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 11 125 Kč, je ženat a žije u rodičů; je zaměstnán u [právnická osoba] (prokázáno listinou Žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 20. 4. 2018). Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele ze dne 23. 2. 2018 a průměrně dosahoval v čistém 11 125 Kč (prokázáno potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 23. 2. 2018). Žalovaný byl dne 20. 4. 2018 dále lustrován v registru bankovních i nebankovních institucí bez zjištění negativních informací a v insolvenčním rejstříku (prokázáno výpisem z ISR, výpisem ze systému CCB). Dne 20. 4. 2018 byla žalovaným a žalobkyní podepsána listina označená jako„ Smlouva o úvěru“, jejímž obsahem byla dohoda o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč s úrokovou sazbou 10,90 % p.a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 376 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 20. 4. 2018). Dne 31. 10. 2020 právní předchůdce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a současně byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 133 420 Kč (prokázáno dopisem ze dne 31. 10. 2020). 7. Pohledávky za žalovaným byly smlouvou ze dne 28. 1. 2021 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn původním věřitelem (prokázáno smlouvou o postupování pohledávek ze dne 28. 1. 2021 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2021 včetně přehledu podacích čísel). Žalobkyně pak žalovaného ještě jednou vyzvala k dobrovolnému zaplacení dlužné částky s upozorněním, že v opačném případě se bude svého nároku domáhat soudní cestou (prokázáno předžalobními výzvami ze dne 16. 11. 2021 včetně seznamu odeslaných výzev). 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Soud shledal, že mezi právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o úvěru dle § 2395 an. o. z. Právní předchůdce splnil svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když od žalovaného získal informace o jeho majetkových poměrech, přičemž disponoval informacemi o tom, že žalovaný nehradí žádný stávající závazek, i o tom, jaký činí jeho průměrný měsíční příjem. Žalovanému bylo poskytnuto nejprve 75 000 Kč a následně 150 000 Kč s tím, že sjednané splátky byly ve výši, která měla být pokryta disponibilním příjmem žalovaného. Žalovaný na základě smlouvy čerpal peněžní prostředky, poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácel a svému závazku v celkové částce 203 653,65 Kč, tvořené jistinou předmětných úvěrů, nedostál. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Tím, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968, 1970 o. z.), náleží žalobkyni též požadovaný zákonný úrok z prodlení z nárokované jistiny dle prováděcího předpisu (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a dále dlužné smluvní úroky, jejichž výše je specifikována ve výroku tohoto rozhodnutí. 12. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto vyhověno (výrok I.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 414,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 147 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 653,65 sestávající z částky 27 420 Kč za tři úkony právní služby po 9 140 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle §13 odst. 4 a. t. (výzva k plnění, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby); dále náklady tvoří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč, neboť zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH. Ve vztahu k úkonům – vyjádření ze dne 4. 8. 2022 – soud pro úplnost uvádí, že toto vyjádření doplňovalo tvrzení a označovalo důkazy k jejich prokázání, které však měly být obsaženy již ve vlastní žalobě, proto soud žalobkyni odměnu