5 C 18/2022-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 30. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,55 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 1 500 Kč splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 24. 8. 2021. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 563 Kč, nákladů za upomínání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 1 546 Kč. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 30. 5. 2021, úvěrovými podmínkami). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve smluvené výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal (prokázáno potvrzeními banky) a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 25 splátek) včetně příslušenství ke každému 20. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 21,55 % ročně. Žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr (prokázáno prohlášením o příjmech a výdajích, výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výplatními páskami žalovaného, výpisem z účtu žalovaného). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit za každou zaslanou upomínku částku 100 Kč (celkem 3 x 100 Kč), za každý jednotlivý případ prodlení s úhradou splátky smluvní pokutu ve výši 499 Kč (celkem 3 x 499 Kč) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po jeho zesplatnění, která z částky 31 563 Kč za dobu od 25. 8. 2021 do 12. 10. 2021 činí 1 546 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou čl. IV., bod 2, písm. a), b), c), bod 4., písm. b), d)). Protože žalovaný přes upomínky nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 8. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno výzvami ze dne 24. 8. 2021, 30. 6. 2021 a 23. 7. 2021). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 24. 8. 2021, listinou označenou„ Bonita smlouvy“, tabulkou umoření). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále posoudil vztah účastníků podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má podle smlouvy právo také na smluvní úrok ve výši 21,55 % ročně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 397 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/ adv. tarifu), jednoduchá výzva k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby činí 2 x 2 460 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí 1 x 1 230 Kč. o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 1 481 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 9 928 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.