5 C 266/2021-56 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 11. 11. 2015 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 180 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 9,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 3 815,62 Kč splatných k 17. dni v měsíci. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od smlouvy a celý zbytek úvěru se tak stal splatným k 17. 5. 2019. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 62 194,31 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu od 11. 11. 2015 do 17. 5. 2019 ve výši 2 756,30 Kč a za dobu od 18. 5. 2019 do 26. 10. 2020 ve výši 16 305,29 Kč, smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 62 194,31 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně má sídlo na území jiného členského státu a je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou ze dne 11. 11. 2015). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve smluvené výši 180 000 Kč, který žalovaný čerpal (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného) a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 60 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 3 815,62 Kč ke každému 17. dni v měsíci. Žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, a dostal se do prodlení s více než dvěma splátkami. Žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila dluhy z úvěru za splatné ke dni 17. 5. 2019 a vyzvala žalovaného k jejich úhradě (prokázáno čl. 7 .1.1 úvěrových podmínek, dopisem ze dne 17. 5. 2019, výpisem z běžného účtu žalovaného). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 30. 10. 2020). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku za dobu od 18. 5. 2019 do 26. 10. 2020 ve výši 7 398,39 Kč, neboť při sazbě 9,9 % ročně činí úrok z žalované částky za toto období pouze 8 906,90 Kč namísto žalobkyní požadovaných 16 305,29 Kč. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, proto soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 488 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 3 620 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 469,60 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 16 717,60 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.