5 C 333/2022-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně - [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, podle které zřídila žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a umožnila mu čerpat kontokorentní úvěr až do výše limitu 5 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky banky. Žalovaný se zavázal platit bance poplatky dle sazebníku. Žalovaný porušoval smluvní podmínky, nesplácel úvěr řádně a včas, a nedovoleně překročil úvěrový limit. Žalobkyně proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalovaný ani po zesplatnění nezaplatil dluhy z úvěru a poplatky. [příjmení] následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný dosud dluží na jistině úvěru částku 6 178,02 Kč a na poplatcích částku 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala příslušenství pohledávky, a to úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zřízení běžného účtu a o poskytnutí kontokorentního úvěru, jejíž součástí jsou obchodní podmínky banky a dispozice k produktům (prokázáno smlouvou ze dne [datum]). Předchůdkyně žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr do výše smluveného limitu 5 000 Kč, který žalovaný čerpal. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit žalobkyni poplatky dle sazebníku ve výši 1 800 Kč (vše prokázáno výpisem z účtu žalovaného a výpisem úvěrového účtu, dispozicemi k produktům, sazebníkem). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smluvními podmínkami, žalobkyně úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě zbylé části dluhu a poplatků (prokázáno dopisem ze dne [datum]). Žalobkyně nabyla pohledávku od své předchůdkyně postoupením, které bylo žalovanému písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Přes výzvu žalovaný pohledávku v žalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni rovněž smluvní úrok v jí požadované výši. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.