5 C 337/2022-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 5. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, a to převodem na účet. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, pročež se celý úvěr stal podle smlouvy splatným k 21. 12. 2017. Žalovaný byl podle smlouvy mimo jiné povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty z neuhrazené části jistiny úvěru ve výši 47 416 Kč za období od 24. 7. 2018 do 27. 12. 2021. Žalovaný smluvní pokutu žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasila, nicméně soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, a proto by jednání ve věci pouze navyšovala náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou [číslo]). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve smluvené výši 60 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru (prokázáno čl. 6 úvěrové smlouvy). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2017 a následně se domáhala zaplacení dluhů z úvěru žalobou podanou k soudu. Žalovaný ani na základě pravomocného rozsudku nezaplatil jistinu úvěru ve výši 47 416 Kč a žalobkyni tak podle smluvních ujednání vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty z této částky také za dobu od 24. 7. 2018 do 27. 12. 2021 (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 19. 12. 2018, č.j. 4 C 31/2018-54, a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2019, č.j. 26 Co 191/2019-92). Přes výzvu žalovaný smluvní pokutu v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 12. 2021). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (zákonný úrok z prodlení). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím mu vznikla povinnost uhradit mimo jiné smluvní pokutu, kterou za určené období neuhradil. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokátka žalobkyně je plátkyní této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 807 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252,22 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 259,22 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.