5 C 421/2022-25 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 28. 6. 2021 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 17 225 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 25,19 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, zavázal se jej splácet a hradit smluvené poplatky, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 618 Kč. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 30. 6. 2022. Banka postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou ze dne 22. 7. 2022. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou ze dne 28. 6. 2021). Předchůdkyně žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve smluvené výši 17 225 Kč, který žalovaný čerpal (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného) a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 618 Kč. Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila, čímž se dluhy z úvěru staly splatnými ke dni 30. 6. 2022, zároveň vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisem ze dne 24. 5. 2022). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2022). Žalobkyně nabyla pohledávku od své právní předchůdkyně smlouvou o postoupení pohledávek (prokázáno smlouvou ze dne 22. 7. 2022 včetně příloh). Žalovaný tak dluží žalobkyni ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od 30. 9. 2022) do zaplacení, a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 25,19 – 15 = 10,19 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl (výrok II.). Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, proto soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 252 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 452 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.