5 C 63/2022-21 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 6. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný v průběhu smluvního vztahu načerpal peněžní prostředky ve výši 17 574 Kč. Úrok byl sjednán ve ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však neplnil řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 31. 7. 2021. Žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni na jistině úvěru částku 9 217,82 Kč, úroky ve výši 332,81 Kč a smluvní pokutu ve výši 242,18 Kč. Žalovaný dluh žalobkyni nezaplatil ani po předžalobní upomínce. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 4. 6. 2020). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 17 574 Kč (prokázáno výpisem úvěrového účtu žalovaného) a zavázal se je hradit formou měsíčních splátek ve výši 5 % z dlužné částky a smluvním úrokem ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z výše dlužných splátek, která za dobu prodlení činí celkem 242,18 Kč. Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smluvními podmínkami, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 31. 7. 2021 (prokázáno dopisy ze dne 24. 6. 2021 a 18. 5. 2021). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši zažalované částky s příslušenstvím (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2021). 7. Soud věc v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Řím I hodnotil podle práva České republiky, neboť mezi účastníky uzavřená úvěrová smlouva je smlouvou spotřebitelskou, přičemž žalobkyně jako obchodník s žalovaným jako spotřebitelem jednala prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, zapsaného v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, [anonymizována tři slova] [číslo], [IČO], se sídlem [adresa]. 8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji náhrada nákladů řízení ve výši 600 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč učiněné nezastoupeným účastníkem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.