5 C 88/2022-32 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že dne 31. 12. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, která byla změněna dodatkem ze dne 7. 5. 2020. Na základě této smlouvy banka žalovanému umožnila opakovaně čerpat úvěr až výše úvěrového limitu 22 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou splátek a poplatků, pročež banka po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 20. 1. 2021. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 21 255,80 Kč a poplatků ve výši 2 100 Kč. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (prokázáno smlouvou ze dne 31. 12. 2019, dodatkem ke smlouvě ze dne 7. 5. 2020). Žalobkyně dle uzavřené smlouvy umožnila žalovanému čerpat úvěr do výše smluveného limitu 22 000 Kč; žalovaný úvěr čerpal (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]) a zavázal se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách včetně příslušenství a smluvených poplatků v minimální výši 600 Kč. Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smluvními podmínkami, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 1. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisy ze dne 19. 12. 2020 a 20. 1. 2021). Žalovaný tak dluží žalobkyni ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 20. 9. 2021 včetně dodejky). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný, který čerpal úvěr, jednotlivé měsíční splátky řádně a včas nehradil, čímž dluží na jistině, příslušenství i smluvených poplatcích. Žalovaný tak své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji náhrada nákladů řízení ve výši 1 591 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 991 Kč a paušální náhrady za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) po 300 Kč učiněné nezastoupeným účastníkem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení soud taktéž rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když ani stran této povinnosti neshledal důvody pro prodloužení lhůty.