11 C 188/2023-71 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 316,56 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným dne 25. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [název] [anonymizováno], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na běžný účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok 19,20 % ročně, platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit bance poplatek za pojištění. Žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 16. 6. 2022 ukončila poskytování úvěru a úvěr ke dni 16. 6. 2022 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalobkyní došlo s účinností ke dni 23. 1. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 7. 2. 2023. V doplnění žaloby (k výzvě soudu) žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 25. 8. 2020. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 25 890 Kč. V žádosti o úvěr uvedl, že je od dne 1. 1. 2017 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 26 000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že vůči ní měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 117,89 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 315 Kč. 2. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z listiny [právnická osoba] všeobecné produktové podmínky, sazebníku poplatků a z listiny – všeobecné obchodní podmínky soud zjistil obecné podmínky úvěrování spotřebitelů, včetně informací o obecných celkových nákladech úvěru (skladbě). 6. Z výpisu z obchodního rejstříku pro osobu žalobkyně soud zjistil okolnosti jejího vzniku a zápisu. 7. Z dokumentu s názvem smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název produktu] [anonymizováno] (včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 8. 2020) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 25. 8. 2020 smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s ročním úrokem ve výši 19,20 % (RPSN činilo 22,06 %), to vše v 72 měsíčních splátkách (i s pojištěním) po 1549,48 Kč, poslední splátka ve výši 619,66 Kč. Čerpání úvěru bylo smlouvou stanoveno ve prospěch účtu č. [bankovní účet]. V čl. III bodu 4 byly stanoveny poplatky, které byl žalovaný povinen v souladu se smlouvou platit (poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 295 Kč) případně šlo o poplatky fakultativní, nebo povinné z titulu upomínek. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, byla smlouvou určena na 101 987,74 Kč. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla oznámit žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 16. 6. 2022 (nebylo prokázáno doručení) a zánik pojištění. Dlužná částka byla ve výši 56 630,66 Kč (nesplacená jistina: 50 375,81 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti: 3 332,87 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení: 121,98 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu + dlužné náklady upomínání: 2 500,00 Kč, náklady upomínání: 300,00 Kč) měla být uhrazena nejpozději do 4. 7. 2022. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2023 vč. seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že byla mezi původním věřitelkou a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2023 a podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. 11. Z předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání má soud za prokázané, že před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. 12. Z platební historie na jméno žalovaného a výpisů z úvěrového účtu č. vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovanému byl vyplacen úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný uhradil 26 splátek (většinou) po 1 549,48 Kč (některé však jen z části, některé ve vyšší částce). Ke dni 23.1.2023 činil dluh na jistině 39 256,56 Kč. 13. Z žádosti o úvěr ze dne 25. 8. 2020 a její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně měla k dispozici informace o žalované k posouzení úvěruschopnosti: žalovaný bydlel v pronajatém domě/bytě, zaměstnání měl na dobu neurčitou od 1. 1. 2017 u společnosti [právnická osoba], byl svobodný, měl základní vzdělání. Měsíční čistý příjem žalovaného byl 25 890 Kč. Výše splátky žalovaného dalšího interního úvěru byla 1 117,89 Kč a u externího úvěru by la výše splátky 3 315 Kč. 14. Z listiny nazvané Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil způsob ověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr na základě matematického modelu u právní předchůdkyně žalobkyně. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 17. Podle § 1908 odst. 2 o. z. dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 18. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. 19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 20. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 22. Soud shledal, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., a také ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržoval podmínky předmětné smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky zesplatnila. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně nároků uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve vý