11 C 49/2023-29 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 14 933,50 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdkyně“), uzavřela s žalovanou dne 8. 3. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se spolu s poskytnutou částkou zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, a úhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal její závazek splatným v celém rozsahu. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 2 000 Kč, která byla poměrně alokována na jistinu (991,09 Kč) a příslušenství (1 008,91 Kč), k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 25 888 Kč (součet neuhrazené jistiny spolu s příslušenstvím) došlo splatností poslední předepsané splátky, tj. dne 8. 5. 2022. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a ze dne 28. 7. 2022 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností k 28. 7. 2022 k postoupení uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované právním předchůdcem oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení po žalované domáhala úhrady postoupené jistiny v částce 14 008,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 297,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 259,06 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč, a smluvní pokuty ve výši 924,59 Kč. Přes výzvy žalobkyně žalovaná zbytek dluhu neuhradila. 2. Žalovaná se i přes výzvu soudu k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek v ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z žádosti o úvěr, ze smlouvy o úvěru, formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z OR, potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru [číslo]. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč, a úhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč; splatnost první splátky byla stanovena do 9. 3. 2021. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Svým podpisem na smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 8. 3. 2021 potvrdila žalovaná převzetí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč v hotovosti. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. 1 ze dne 3. 6. 2022 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky, podacího archu má soud za prokázané, že dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 28. 7. 2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 a ze dne 21. 8. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. 8. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, z výzvy s názvem předání do advokátní kanceláře, z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání předžalobní výzvy, má soud za prokázané, že před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní opakovaně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky. 9. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. 10. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 11. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 12. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“ Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po prá