12 C 114/2023-34 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 45 500,51 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] ([IČO], dále jen„ právní předchůdce) dne 19. 2. 2020 a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal zaplatit úrok v celkové výši 4 429 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 22 540 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 263 Kč, poplatek za inkaso ve výši 8 280 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 108 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, na svůj dluh doposud uhradil 28 808 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn a jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 19. 4. 2021. Pohledávka byla s účinností ke dni 28. 7. 2022 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po zvážení všech okolností ku prospěchu žalovaného požaduje pouze nesplacenou jistinu 31 379,66 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 055,68 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 14 944,60 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 834,24 Kč, inkasní poplatek 5 489,85 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 5 803,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 3 191,70 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 39 Kč a smluvní pokutu ve výši 14 120,85 Kč; přes výzvy žalovaný toto neuhradil. Na výzvu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v listině Žádost o úvěr, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, smlouvy o podnájmu bytu. V tomto případě žalobkyně při schvalování počítala s tím, že žalovanému měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 9 968 Kč a taková finanční situace mu umožňovala splácet další závazek ve výši 6 108 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Žalovaný s právním předchůdcem chtěl dne 19. 2. 2020 uzavřít smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč, a to v hotovosti v bydlišti žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právnímu předchůdci vrátit spolu s úroky ve výši 4 429 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 22 540 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 4 263 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 280 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 6 108 Kč. Ve smlouvě si účastníci dále sjednali pro případ prodlení dlužníka s úhradou jakékoliv splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení s tím, že zaplacení smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody, která věřiteli vznikla v souvislosti s prodlením dlužníka, a úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (prokázáno smlouvou o úvěru [číslo]). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 a 21. 8. 2022, včetně podacího archu). Žalovaný byl naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2022 se lhůtou k zaplacení do 1. 12. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2022 a podacím lístkem). Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdce žalobkyně řádně provedl posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. 6. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>15. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.</i> <i>16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> 20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 21. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právního předchůdce, coby poskytovatele spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy ža