5 C 101/2023-19 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci dne 2. 11. 2020 uzavřeli ústně smlouvu o zápůjčce, podle které žalobkyně poskytla žalované převodem na účet částku 100 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit žalobkyni do 23. 2. 2022. Žalovaná dne 15. 1. 2022 písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto se celý dluh stal podle ujednání účastníků v uznání dluhu splatným dne 26. 1. 2022. Žalovaná dosud na svůj dluh nic nezaplatila, přestože byla k jeho úhradě žalobkyní vyzvána. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má poslední známé bydliště na území České republiky, přičemž je v místě tohoto bydliště stále evidována adresa jejího trvalého pobytu. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Dne 15. 1. 2022 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni co do výše 100 000 Kč a důvodu, kterým byla bezúročná půjčka žalobkyně poskytnutá žalované dne 2. 11. 2020, přičemž se dluh zavázala uhradit ve splátkách po 5 000 Kč, splatných ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem lednem 2022 s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky se celá dlužná částka stává okamžitě splatnou (prokázáno uznáním dluhu ze dne 15. 1. 2022, výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaná dosud na dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 7. 2022 včetně dodejky). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle které přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že dluh žalované vůči žalobkyni ve výši 100 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ke dni 15. 1. 2022 stále trval, přičemž žalovaná na tento k dnešnímu dni nic nezaplatila. Žaloba je tak důvodná, a proto soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku o věci samé. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když žalobkyni v termínu splatnosti řádně nevrátila zapůjčené peněžní prostředky. Tím se žalovaná dostala dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne uvedeného v žalobě. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 4 000 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokátka žalobkyně učinila v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé a výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu), o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 5 100 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 20 200 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).