5 C 193/2023-17 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 7 294 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 3. 2022 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně na účet částka 6 000 Kč. Úrok nebyl sjednán. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku do 14. 4. 2022, což neučinil. Žalovaný se pro případ prodlení zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady upomínání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností ke dni 7. 10. 2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný uzavřeli dne 15. 3. 2022 smlouvu, změněnou dne 31. 3. 2022, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému bezúročně částku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 14. 4. 2022. Peněžní prostředky byly převedeny na bankovní účet žalovaného (prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 15. 3. 2022 ve znění ze dne 31. 3. 2022, výpisy z účtu). Ve čtvrtém odstavci na str. 3 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, a z částky 6 000 Kč za období od 15. 4. 2022 do 5. 10. 2022 činí 1 038 Kč. Dále se zavázal zaplatit poplatek za dvě zaslané písemné upomínky ve výši 2 x 50 Kč. Žalovaný dluh ve smluvené lhůtě nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 7. 10. 2022 převedena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 včetně příloh, oznámením ze dne 13. 10. 2022 včetně kopie podacího archu). Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu, s čímž byly spojeny náklady ve výši 256 Kč (prokázáno výpisem úkonů mimosoudního vymáhání) a před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splnění dluhu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2023 včetně kopie podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a podle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Ze shora uvedeného bylo prokázáno, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný si zapůjčil peněžní prostředky, které v dohodnutém termínu nevrátil. Žalovaný byl dále podle smluvních ujednání povinen zaplatit smluvní pokutu za prodlení s vrácením zápůjčky a náklady upomínání. Žalobkyně byla k podání žaloby aktivně legitimována, neboť pohledávku nabyla smlouvou od své právní předchůdkyně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O příslušenství rozhodl soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž za dobu od 15. 4. 2022 do 5. 10. 2022 přiznal žalobkyni úrok z prodlení v kapitalizované výši 334,15 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarif), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 189 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.