5 C 255/2023-104 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 2. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, a to převodem na účet dne 19. 2. 2020. Žalovaný se zavázal splatit úvěr a za poskytnutí peněžních prostředků věřiteli zaplatit úrok ve výši 62,46 % ročně, to vše v 60 měsíčních splátkách po 3 737 Kč. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 458 Kč tak, jak bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy. Žalovaný v souladu se zákonem č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, oznámil dne 18. 5. 2020 žalobkyni, že má v úmyslu využití ochranné doby podle tohoto zákona. O délku ochranné doby se odložil čas plnění peněžitých dluhů žalovaného vůči žalobci z uzavřené smlouvy. Ochranná doba trvala od 01. 6. 2020 do 31. 10. 2020. Za dobu trvání ochranné doby vzniklo žalobci v souladu se zákonem právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, přičemž do data zesplatnění celého úvěru jím bylo uhrazeno na dluh 26 splátek, tj. celkem 97 162 Kč. Dlužná částka se sestává z částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 61 813,90 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy také povinen nahradit žalobkyni náklady v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky ve výši 998 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění k datu vyhotovení žaloby, tj. 9 333,31 Kč, úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 1 374 Kč. Žalobkyně dle jejích slov řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, byl též proveden tzv. scoring klienta. K posouzení výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že při hodnocení jeho úvěruschopnosti vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným (náklady na bydlení, vyživovací povinnosti, další závazky), které žalovaný svým podpisem potvrdil v kartě hodnocení klienta. Žalobkyně neměla objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až během jednání s tím, že si úvěr od žalobkyně vzal, ale přestal jej splácet až ve chvíli, kdy se dostal do finančních problémů u více společností a jsou na něj vedeny i exekuce. Stalo se tak proto, že mu byl v zaměstnání snížen plat, později o zaměstnání přišel. Soud ve věci nerozhodoval rozsudkem pro uznání, jak navrhovala i žalobkyně, neboť tvrzení žalovaného, že si vzal u žalobkyně úvěr, směřovalo toliko k existenci obligačního vztahu, nikoli k tomu, že by nároky z takto uzavírané smlouvy (alespoň částečně) uznával. 3. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 4. Účastníci uzavřeli dne 19. 2. 2020 smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně jako subjekt s povolením poskytování spotřebitelského bezúčelového úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, to vše v 60 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly žalovanému převedeny na účet [číslo] [bankovní účet] dne 19. 2. 2020 Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 62,46 % ročně. Podle čl. 6 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 smlouvy měla žalobkyně právo proti žalovanému na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti z prodlením žalovaného s úhradou každé splátky, přičemž výše těchto nákladů byla dohodnuta na částku 200 Kč. Podle čl. 6 smlouvy měla žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení, pokud žalovaný nezaplatí úvěr v den jeho zesplatnění (prokázáno smlouvou [číslo] předsmluvním formulářem a prohlášením klienta, oznámením o schválení úvěru ze dne 20. 2. 2020 včetně dodejky a rozpisu splátek, dodatkem [číslo] ke smlouvě – pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláškou do pojištění, výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, kopií občanského průkazu žalovaného). Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč vyplaceny na účet uvedený ve smlouvě dne 19. 2. 2020 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný využil ochrannou dobu v souvislosti s pandemií COVID-19 od 1. 6. 2020 do 31. 10. 2020 (prokázáno oznámením o využití ochranné doby, sdělením žalobkyně ze dne 19. 5. 2020). 5. Žalovaný měl v lednu 2020 příjem ze zaměstnání (pracovní poměr na dobu neurčitou od 1. 4. 2014, zaměstnavatel – [právnická osoba]) ve výši 29 763 Kč a za leden 2020 měl na spořicím účtu u [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]; pozn. soudu) nulový pohyb a zůstatek 1,86 Kč, u [bankovního ústavu] za stejné období zůstatek 751,81 Kč a obrat cca 30 000 Kč s uvedením splátky na úvěr [název] ve výši 4 829 Kč, a za období prosinec 2019 zůstatek ve výši - 42,20 Kč s podobným obratem s uvedením splátky na úvěr [název] ve výši 4 829 Kč. Z předložených výpisů z účtu také vyplývá, že přibližně ve stejným období každého měsíce byly z účtu žalovaného placeny platby nazvané jako„ elektřina“ ve výši 800 Kč,„ zálohy“ ve výši 4 903 Kč,„ pojistné“ ve výši 331 Kč,„ spoření“ ve výši 300 Kč a blíže nespecifikované platby ve výši 18 600 Kč a 18 700 Kč (prokázáno pracovní smlouvou a dodatkem k pracovní smlouvě, výpisy z účtu žalovaného za měsíce prosinec 2019 a leden 2020). Žalovaný neměl ke dni 11. 2. 2020 záznam v registru SOLUS, podle registru NRKI se jednalo o dlužníka s platební morálkou – skóre 423/ riziko (prokázáno výpisem žalovaného v SOLUS a výpisem z nebankovního registru klientských informací). Žalobkyně stanovila (vyšla z něj) průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 29 700 Kč se seznamem výdajů spočívajících v životním minimu 3 410 Kč a nákladech na bydlení 2 603 Kč, zaznamenala bydlení žalovaného vlastní bez partnera/avšak ženatý, volné zdroje žalovaného ve výši 22 687 Kč (prokázáno hodnocením klienta). Žalovaný na svůj dluh uhradil 26 splátek, tj. 97 162 Kč (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně měla upozorňovat dopisy žalovaného na možné zesplatnění úvěru a poté oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a opakovaně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 22. 12. 2022, výzvou k zaplacení dluhu ze dne 19. 12. 2022 a ze dne 18. 11. 2022). K okamžitému zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 4. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem. 8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotře