5 C 304/2023-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 5. 2. 2021 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 13,9 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši 2 717,56 Kč splatných k 25. dni v měsíci, vedle splátek se dále zavázal hradit poplatky dle sazebníku. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež žalobkyně po marném upomínání v souladu se smluvními ujednáními oznámila žalovanému, že celý zbytek úvěru zesplatnila ke dni 22. 2. 2023. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 77 617,81 Kč a poplatků ve výši 2 916,08 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky a úroky z prodlení. Přes výzvu žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutí věci bez nařízení ústního jednání, nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasila, nicméně soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, a proto by jednání ve věci pouze navyšovalo náklady řízení. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 5. Účastníci uzavřeli smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet bezhotovostním převodem částku 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 48 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 2 772 Kč ke každému 25. dni v měsíci (prokázáno úvěrovou smlouvou ze dne 5. 2. 2021, výpisem úvěrového účtu). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaný má celkové příjmy ve výši 18 298,83 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 6 826 Kč měsíčně; žalobkyně rovněž prověřila žalovaného v registrech dlužníků s negativním výsledkem (prokázáno žádostí o úvěr, výpisy z bankovního účtu žalovaného, potvrzením zaměstnavatele, výpisy z registrů BRKI a SOLUS). Protože žalovaný nehradil úvěr v souladu se smlouvou a podmínkami, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 2. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě (prokázáno dopisem ze dne 4. 1. 2023). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 13. 3. 2023). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z toho za dobu do 3. 3. 2023 v kapitalizované výši 1 576,38 Kč, jak žalobkyně požadovala. Soud žalobkyni přiznal také smluvní úrok ve výši 13,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru, který byl za dobu do 3. 3. 2023 kapitalizován na částku 10 234,95 Kč, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 3 222 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) činí do podání návrhu 2 x 4 340 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí do podání návrhu (jednoduchá výzva k plnění) 1 x 2 170 Kč (§ 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 467,50 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 17 439,50 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby – doplnění žaloby ze dne 14. 8. 2023, neboť žalobkyně toto podání sice učinila na výzvu soudu, nicméně uvedla v něm skutečnosti a označila důkazy, které mohla a měla pro případný úspěch žaloby v celém jejím rozsahu uvést již v žalobě, avšak tak neučinila. Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.