5 C 5/2024-25 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se [právnická osoba] PERSONAL FINANCE smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění schopnosti splácet úvěr v minimální stanovené výši 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně však 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných k 17. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný celkem čerpal částku v celkové výši 137 794 Kč, přičemž splátky řádně a včas neplatil. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 109 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásil úvěr dne [datum] splatným. Žalovaný je dále povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ani přes výzvu na svůj dluh žalobkyni ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně i žalovaný jsou subjekty cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalovaného, který se soudu ani neomluvil, a žalobkyně, která souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] PERSONAL FINANCE, a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši a počtu dle vyčerpaných peněžních prostředků, minimálně však ve výši měsíční splátky 5 % z dlužné částky a nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. V záhlaví smlouvy bylo kromě kontaktních údajů žalovaného uvedeno, že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč, přičemž celkové náklady domácnosti činí 2 500 Kč a dále má žalovaný závazky z jiných úvěrů, na jejichž splátky využívá 9 326 Kč měsíčně (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne [datum], smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] a standardními informacemi o úvěru). Žalovaný dosud čerpal na úvěrovém účtu částku 137 794 Kč, přičemž na svůj dluh dosud uhradil 109 200 Kč (prokázáno platební historií). Z důvodu nehrazení sjednaných splátek právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy a dlužnou částku zesplatnil ke dni [datum] (prokázáno odstoupením od smlouvy ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl samostatnou výzvou vyzván k zaplacení dluhu do [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek, oznámením ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum] včetně podacího lístku). K zaplacení zbývající dlužné částky byl žalovaný opětovně vyzván dopisem ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu). 7. Poprávní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. 10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. 14. Z předložených listin se podává pouze obecná formulace, že spotřebitel poskytl věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, přičemž věřitel tyto informace ověřil a vyhodnotil. Kromě úvěrové smlouvy samotné ovšem z žádných jiných listin nevyplývá, jakým způsobem konkrétně byla zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr. Ve smlouvě jsou uvedeny měsíční příjmy žalovaného ve výši 20 000 Kč, nicméně žádné doklady dokládající toto tvrzení žalovaného již připojeny nebyly. Samotné měsíční výdaje pak byly žalovaným uvedeny v částce 2 500 Kč na bydlení a 9 326 Kč na splácení jiných závazků. Výše měsíčních výdajů žalovaného na bydlení byla uvedena v takové částc