5 C 53/2023-20 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 26. 9. 2014 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo], jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně umožnila žalované čerpat úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 80 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 21,90 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % vyčerpané výše úvěru, minimálně 500 Kč, splatných k 20. dni v měsíci. Splátky však neplnila řádně a včas a byla tak v prodlení, pročež žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila dluhy z úvěru za splatné ke dni 20. 10. 2021. Žalobkyně se po žalované domáhala neuhrazené jistiny ve výši 81 498,16 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu do 24. 7. 2022 ve výši 6 028,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 24. 7. 2022 ve výši 5 071,53 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 81 498,16 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 81 498,16 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení. Přes výzvu žalovaná po zesplatnění úvěru ničeho na svém dluhu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila. 3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Žalobkyně na základě písemné žádosti vydala žalované kreditní kartu, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat finanční prostředky až do výše limitu 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, minimálně však 500 Kč, splatných ke každému 20. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 21,90 % ročně (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru [číslo], oznámením o poskytnutí úvěru ze dne 26. 9. 2014, předsmluvními informacemi, záznamy o podpisu klienta, žádostí a oznámením o změně výše limitu a podmínkami pro kreditní karty [anonymizována dvě slova]). Žalovaná finanční prostředky čerpala, ale nehradila splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, proto žalobkyně zbylou část dluhu zesplatnila ke dni 20. 10. 2021 a vyzvala žalovanou k jeho úhradě; oznámení o zesplatnění zaslala žalované na adresu, kterou jí žalovaná sdělila pro účely doručování (prokázáno dopisem ze dne 22. 10. 2021 včetně kopie obálky, žádostí o změnu zasílací adresy, výpisy z úvěrového účtu žalované). Přes opakované výzvy žalovaná pohledávku v zažalované výši nezaplatila (prokázáno výzvou žalobkyně ze dne 8. 7. 2021 včetně kopie obálky, předžalobní upomínkou ze dne 8. 8. 2022 včetně kopie podacího archu). 5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála a úvěr v termínu splatnosti nezaplatila. Tím se žalovaná dostala dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 3 260 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 4 380 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). -) 2 948,40 Kč (náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 20 248,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.