5 C 95/2023-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení zažalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky banky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15,5 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však neplnil řádně a včas a byl tak v prodlení s úhradou anuitních splátek a poplatků, pročež se jeho dluh stal v celém rozsahu splatným ke dni [datum]. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 51 601,12 Kč a poplatků ve výši 2 430 Kč. Přes výzvu žalovaný ničeho na svém dluhu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. 3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav: 6. Účastníci uzavřeli smlouvu, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách (celkem 72 splátek) včetně příslušenství a smluvených poplatků ve výši 1 729 Kč, ke každému 20. dni v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 15,5 % ročně. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za pojištění úvěru ve výši 1 680 Kč (21 měsíců x 80 Kč), a pro případ prodlení také poplatky za upomínky ve výši 250 Kč a 500 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky v souladu se smlouvou a podmínkami, stal se dluh splatným v celém rozsahu ke dni [datum] (prokázáno smlouvou ze dne [datum], sazebníkem poplatků, výpisem z úvěrového účtu žalovaného). Přes výzvu žalovaný pohledávku v zažalované výši nezaplatil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum]). Žalovaný tak dluží ke dni podání žaloby zažalovanou částku a příslušenství (sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení). 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je co do žalované částky, zákonných úroků z prodlení a části smluvních úroků důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení části smluvního úroku z jistiny úvěru za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tj. od [datum]) do zaplacení, a to ve výši rozdílu mezi účastníky sjednaným smluvním úrokem a úrokem ve výši zápůjční úrokové sazby podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (tj. 15,5 – 8,25 = 7,25 %), neboť úvěr byl žalovanému poskytnut jako spotřebiteli a žalobkyně má proto za uvedené období nárok pouze na úrok v zákonem stanovené výši. Soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou částečně zamítl. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál a úvěr v termínu splatnosti nezaplatil. Tím se žalovaný dostal dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, neúspěch měla pouze v poměrně nepatrné části týkající se příslušenství pohledávky, proto soud žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky: -) 2 162 Kč (zaplacený soudní poplatek), o) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu). o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 3 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu), -) 2 290 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 15 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.