1 C 143/2024-52 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 27 275,63 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované bylo uhrazeno 2 388 Kč.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 20. 3. 2023 nazvané , název, -revolvingový úvěr č. , hodnota, (a z listiny dohledání informací o činnosti klienta) soud zjistil, že téhož dne podepsali žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku 25 000 Kč. Ve smlouvě se zavázala žalovaná splácet úvěr s úrokem 25,90 % p. a. v měsíčních splátkách po 796 Kč, s celkovou částkou za úvěr 28 506 Kč. Z listiny Výzva ke splacení celého úvěru ze dne 23. 10. 2023 (a podacího archu ze dne 24. 10. 2023) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána ke splacení dluhu 30 533,89 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z listiny Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh uhradila 2 388 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2023 (a podacího lístku ze dne 10. 11. 2023) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z již uvedené smlouvy (, název, -revolvingový úvěr č. , hodnota, ) rodinný stav žalované: svobodná, formu bydlení: vlastní dům/byt, počet vyživovaných dětí: 0, příjem: 23 000 Kč (zaměstnavatel , právnická osoba, .), příjem ostatních členů domácnosti: 5 000 Kč, dosažené vzdělání: učňovské, ostatní příjem: neuveden. Z listiny úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaná byla zatížena běžícími úvěry ve výších 122 873 Kč se splátkou 1 378 Kč, 1 326 285 Kč se splátkou 4 238 Kč, 210 000 Kč se splátkou 1 392 Kč. Z listiny Potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil (již nad rámec dosud zjištěného), že měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti jsou 13 500 Kč, z odpovědí registrů nezatížení žalované tam uvedenými typy půjček a stavy registrů. Z výpisu z běžného účtu č. , hodnota, (typ konta , název, ) na jméno žalované za období 2/2023 soud zjistil počáteční zůstatek účtu 166,63 Kč a konečný zůstatek 6,66 Kč, příchozí platbu od , právnická osoba, . ve výši 23 023 Kč, příchozí platbu (bez identifikace) 5 000 Kč, příchozí platby , právnická osoba, . 4 239,04 Kč a 3 626,57 Kč, platby u obchodníka, výběry z bankomatů, trvalé příkazy: v součtu 7 710 Kč, splátky jistiny a úroků v součtu 663,26 Kč.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Žalobkyně dne 20. 3. 2023 žalované poskytla revolvingový úvěr 25 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru mezi ní a žalovanou. Žalovaná vrátila (uhradila) žalobkyni pouze částku ve výši 2 388 Kč.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované:Žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalované zachycené ve smluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o její formě bydlení ve vlastním domě/bytě, o výši měsíčních výdajů domácnosti 13 500 Kč, informace o příjmu žalované ze mzdy: 23 023 Kč, o jednorázových příjmech od , právnická osoba, , , právnická osoba, ., že je žalovaná zatížena třemi běžícími úvěry se součtem jistin více než 1 650 000 Kč a součtem měsíčních splátek 7 008 Kč - viz jednotlivá skutková zjištění. Žalobkyně popsala proces, tj. jak se získanými informacemi nakládala – do posuzování úvěruschopnosti klienta žalobkyně započítala MLS (maximální limit splátek) klienta.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.16. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.17. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotře