1 C 68/2024-53 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 599,99 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný měl splácet úvěr ve splátkách po 1 593 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného se splátkami. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dne 2. 8. 2023. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 2. 2022 ve výši 1 600 Kč.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Ve věci se konalo jednání dne 7. 6. 2024 za přítomnosti právní zástupkyně žalobkyně. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 5. 8. 2021 nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku 12 000 Kč. Ve smlouvě se zavázal žalovaný splácet úvěr s pevným úrokem 1 155 Kč ve splátkách po 1 593 Kč, zaplatit právní předchůdkyni 5 880 Kč za poskytnutí úvěru, 1 107 Kč za náklady na vyhodnocení úvěrového případu, 2 160 Kč za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného. Soud zjistil z listiny „transakční historie“ předložené žalobkyní, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti se smlouvou 9 202 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, ze seznamu pohledávek, z potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost měla být oznámena (doručení tohoto oznámení však prokázáno nebylo). Z listiny „Věc: 2. upomínka o zaplacení“ soud zjistil, že žalovanému měla být doručena výzva k zaplacení 6 635 Kč, doručení této upomínky prokázáno nebylo. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2023 (a podacího lístku ze dne 2. 11. 2023) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku 23 624,42 Kč do 16. 11. 2023.Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) z listiny Žádost o úvěr ze dne 5. 8. 2021 podepsané žalovaným, že žalovaný uvedl (do kolonek) jako svůj rodinný stav: svobodný, formu bydlení: u rodičů, typ domácnosti A0X, počet vyživovaných dětí: 0, příjem: důchod 12 160 Kč, dokončené vzdělání: střední, ostatní příjem: neuveden, splátky úvěrů: neuvedeny, měsíční výdaje: bydlení/energie: 1 000 Kč, doprava/jídlo/osobní náklady: 3860 Kč, srážky ze mzdy/výživné: 1 900 Kč. Z Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že byl žalovanému přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (zvýšení z prvního stupně) ve výši 12 160 Kč měsíčně.Z listiny formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil celkovou výši úvěru: 12 000 Kč, délku doby trvání úvěru: 14 měsíců, měsíční splátku: 1 593 Kč, výpůjční úrokovou sazbu na 14 měsíců: 15 %, celkovou částku k zaplacení: 22 302 Kč, RPSN: 272,44 %, úhradu za poskytnutí úvěru: 5 880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru: 1 107 Kč, inkasní poplatek: 2 160 Kč, konečně z přílohy soud zjistil předpis splátek. Z listiny „Informace pro spotřebitele“ soud zjistil, že zprostředkovatelkou úvěru byla , jméno FO, . Z listiny „Informace o zpracování osobních údajů a souhlasy klienta se zpracováním osobních údajů“ soud nezjistil informace, které by byly významné pro rozhodnutí ve věci.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , dne 5. 8. 2021 předala žalovanému částku 12 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalovaný vrátil (uhradil) žalobkyni pouze částku ve výši 9 202 Kč. Žalobkyně a její právní předchůdkyně uzavřely dne 2. 8. 2023 smlouvu o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně (pohledávky vycházející ze smlouvy o úvěru) za žalovaným.Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru měla k dispozici údaje od žalovaného zachycené v předsmluvní dokumentaci (tj. tvrzení) o jeho formě bydlení u rodičů, o výši jeho měsíčních výdajů na bydlení a energie 1 000 Kč, souhrnně na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, a konečně informaci o výši srážek 1 900 Kč, které jí poskytl v předsmluvní dokumentaci, údaje o jeho invalidním důchodu ve výši 12 160 Kč měsíčně (viz jednotlivá skutková zjištění). Nebyl prokázán proces, tj. jak se získanými informacemi právní předchůdkyně nakládala, zdali vůbec.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po provedeném dokazování a hodnocení