1 C 72/2024-60 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali zaplacení žalované částky s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 2. 2003 uzavřené na dobu neurčitou jsou nájemci bytu v domě na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, (dle jen „předmětný byt“). Bytový dům je ve vlastnictví žalované, která je vůči žalobcům v postavení pronajímatele. Žalovaná měla zákonnou povinnost doručit žalobcům do dne 30. 4. 2021 řádné vyúčtování služeb za rok 2020, což ale stále neučinila. Žalobci vyzvali žalovanou dne 13. 4. 2024 k zaplacení pokuty za nedodání řádného vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 50 Kč denně. Ke dni 25. 4. 2024 tato částka činila 54 550 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobců ničeho nezaplatila.2. Žalovaná důvodnost nároku žalobců neuznala ani částečně. Uvedla, že dala žalobcům v říjnu 2016 a v květnu 2017 postupně dvě výpovědi z nájmu bytu. Žalobci podali k Okresnímu soudu v Chomutově návrh na přezkum oprávněnosti těchto výpovědí. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , Okresní soud v Chomutově určil, že výpověď z 24. 10. 2016 není oprávněná. Ve vztahu k výpovědi ze dne 2. 5. 2017 žalobu zamítl, čímž de facto tuto výpověď potvrdil. K odvolání obou stran byl citovaný rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Proti němu si žalobci podali dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne , datum, , , spisová značka, , odmítl. Nájemní vztah žalobců skončil ke dni 30. 9. 2017. Žalovaná z tohoto důvodu navrhla žalobu zamítnout.3. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti žalobců, kteří svou neúčast na jednání řádně neomluvili.4. Již zde soud konstatuje, že pravomocné soudní rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, popřípadě též další osoby, stanoví-li tak zákon, a v tomto odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány (§ 159a o. s. ř.), a proto je v jiném řízení z takového rozhodnutí možno vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1585/2023). Soud v nynější věci vyšel z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dnem 31. 10. 2023, a z něj se podává (mimo jiné), že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci a) , Jméno zainteresované osoby 1/0, a b) , Jméno zainteresované osoby 0/0, domáhali určení, že výpověď z nájmu předmětného bytu sepsaná žalovanou 2. 5. 2017 není oprávněná. Právě komentovaný rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dnem 31. 10. 2023. Rozhodnou skutečností, která z rozsudků vstupuje do poměrů nynější věci je, že výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, , ze dne 2. 5. 2017 byla (je) platná a žalobcům byla dána oprávněně.5. Soud dále provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, a učinil následující skutková zjištění:- z listiny Výzva k úhradě pokuty za nedodání řádného vyúčtování služeb za rok 2020 (a podacího lístku) ze dne 13. 4. 2024, že žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení 53 950 Kč.6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.7. Žalobci byli dříve nájemci bytu č. , hodnota, v domě na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalované. Výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne 2. 5. 2017 byla uznána soudem za oprávněnou. Žalobci před podáním nynější žaloby vyzvali žalovanou k zaplacení pokuty za prodlení s dodáním vyúčtování služeb za kalendářní rok 2020. Žalobci ani přes výzvu soudu nedoložili, že by jim svědčilo užívací právo k předmětnému bytu (jiné než nájemní) pro období roku 2020.8. Po právní stránce soud vztah účastníků posoudil dle občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2247 odst. 2 věta prvá, odst. 3 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.9. Podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 1. a 2. zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „Zákon“), pro účely tohoto zákona se rozumí příjemcem služeb nájemce bytu nebo vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.10. Podle § 7 odst. 1 Zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.11. Podle § 13 odst. 1, 2 Zákona jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.12. Ačkoliv Zákon v ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) bod 1. a 2. stanoví, že příjemcem služeb je nájemce bytu či jeho vlastník, je nutno toto ustanovení vykládat šířeji, a proto může být za příjemce služeb považovaná i jiná osoba, jíž svědčí užívací právo k bytu (např. osoba oprávněná z věcného břemene, apod.). Soud nicméně vyšel z výše uvedených rozsudků a na jejich podkladě uzavřel, že žalobci v zúčtovacím období roku 2020 již nebyli nájemci bytu (o což opírali svoji aktivní věcnou legitimaci v této věci), a dále ani netvrdili (a tím spíše neprokazovali), že by jim svědčilo jiné užívací právo k předmětnému bytu (v tomto rozsahu neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní), a byt tak užívali bez právního důvodu.13. Nebyli proto příjemci služeb ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a žalované tak neplynula povinnost dle § 7 odst. 1 Zákona doručit žalobcům vyúčtování služeb za toto zúčtovací období. Žalobcům tak proto ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení pokuty ve smyslu § 13 odst. 1 a 2 Zákona, neboť právo na pokutu přísluší podle zákona pouze oprávněnému uživateli bytu (příjemci služeb), zpravidla nájemci nebo vlastníku. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 068 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 550 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu dne 3. 7. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.