11 C 2/2024-26 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovanému zaplacení částky 3 093,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 16. 9. 2006 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě převzal hotově částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou půjčku spolu s poplatkem ve výši 9 960 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný doposud uhradil částku 21 866,58 Kč, dále však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka ve výši 3 093,42 Kč za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla předmětná pohledávka dále postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno]. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2018. Žalovaný přes výzvu žalobkyně ze dne 11. 9. 2023 neuhradil ani část dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne 16. 9. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy, když doposud uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku ve výši 21 866,58 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným ve výši 3 093,42 Kč s příslušenstvím postoupena ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka dále postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 14. 9. 2018. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dle § 658 odst. 1 o. z. dohodnout úroky. 6. Dle § 52 odst. 1 o. z. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. 7. Dle § 52 odst. 2 o. z. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 8. Dle § 52 odst. 3 o. z. spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. 9. Dle § 56 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Dle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda má žalobkyně nárok na vrácení jistiny ve výši 15 000 Kč a rovněž na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky; pojem souhrnný poplatek je v podstatě synonymem pro úroky z peněžních prostředků a ani ze smlouvy nevyplývá, že by měla žalobkyně úmysl souhrnný poplatek dále rozlišovat. Soud porovnal výši sjednané úplaty 9 960 Kč s výší jistiny 15 000 Kč a v přepočtu na roční procentní úrok dospěl k závěru, že tato částka představuje zhruba 66,4 % ročně z jistiny. Tuto výši soud poměřil stávající konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z. je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů. Jak vyplývá z výpisu průměrných úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem (rozuměj spotřebitelům), taková sazba činila v září 2006 13,34 %. Soud proto dospěl k závěru, že na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč žalobkyně neměla od počátku nárok, když toto ujednání bylo od počátku neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Částka ve výši 21 866,58 Kč, kterou již žalovaný uhradil, proto nemohla být započítána na úhradu souhrnného poplatku, ale pouze na jistinu ve výši 15 000 Kč. 12. Žalovaný tak s ohledem na výše uvedené svůj dluh vůči žalobkyni již splatil, soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů nepřiznává, neboť žalovanému jako úspěšné straně ve sporu na základě přezkoumání spisového materiálu žádné náklady nevznikly.