5 C 129/2024-75 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení zažalované částky s tím, že žalovaný neplnil platební povinnosti vyplývající z rámcové smlouvy č. , hodnota, , kterou uzavřel dne 1. 9. 2021 s žalobkyní a na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 3 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 14. 2. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč, který mu byl vyplacen dne 16. 2. 2022 na jeho běžný účet. Počínaje dnem 18. 10. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného hrazeny řádně a včas, a proto byl úvěr v souladu se smlouvou dne 19. 12. 2022 zesplatněn. Žalobkyně dále uvedla, že na základě citované smlouvy a následného dodatku č. 5 k rámcové smlouvě uzavřeného dne 23. 2. 2022 byl žalovanému dále poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný čerpal prostřednictvím svého běžného účtu. Žalovaný porušoval smluvní podmínky, a proto byl úvěr dne 19. 12. 2022 zesplatněn. Navzdory smluvním povinnostem se žalovaný dostal na shora uvedeném účtu i do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 772 Kč, jehož zaplacení se žalobkyně žalobou taktéž domáhala. Žalobkyně před uzavřením dodatků k rámcové smlouvě provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty. Žalobkyně získané informace ověřuje v interních i externích databázích. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní výzvu.2. Skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, když situace, kdy pobyt žalovaného není znám, může vyvolat otázky ohledně určení mezinárodní příslušnosti soudu. Protože se nepodařilo přes rozsáhlé pátrání soudu zjistit, na území jakého členského státu má žalovaný bydliště, pak má soud za to s odkazem na závěry rozhodnutí Soudního dvora C-327/10 ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka a.s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi, ECR I-00117, že obdobně v této věci je soudem příslušným o věci rozhodnout, když na území ČR se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného a žalovaný před podáním žaloby žalobci jinou adresu neoznámil. Pak tedy soud pokračoval podle vnitrostátního procesního práva a ustanovil k ochraně zájmů žalovaného v řízení opatrovníkem advokáta.3. Opatrovník žalovaného namítal, že nedošlo k řádnému zesplatnění úvěrů, neboť oznámení o zesplatnění úvěrů nebylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě, a dále namítal nedostatečné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto navrhl žalobu (částečně) zamítnout.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“), a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně sjednala s žalovaným dne 1. 9. 2021 rámcovou smlouvu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet (prokázáno smlouvou ze dne 1. 9. 2021). Dne 14. 2. 2022 požádal žalovaný u žalobkyně o úvěr s požadovaným úvěrovým rámcem 500 000 Kč a dne 23. 2. 2022 požádal o kontokorentní úvěr s požadovaným úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Dle žádostí měl žalovaný bydlet v nájmu, měl být zaměstnán na dobu neurčitou a jeho výše měsíčních příjmů měla činit 17 049 Kč. Měsíční příjmy ostatních členů jeho domácnosti měly činit 21 000 Kč. Naopak jeho měsíční výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč, náklady na další základní potřeby měly činit 3 000 Kč, přičemž další náklady již žalovaný neměl mít (prokázáno přehledem žádostí o úvěr). Zaměstnavatelem žalovaného byl potvrzen jeho průměrný měsíční příjem za měsíce listopad 2021 až leden 2022 ve výši 17 049 Kč (prokázáno potvrzením ze dne 16. 2. 2022). K osobě žalovaného nebylo nalezeno, že by byl jeho měsíční rozpočet zatížen splácením předešlého úvěru, přičemž v nedávné minulosti (24. 10. 2021) nebylo vyhověno jeho žádostem o poskytnutí úvěrů ve výši 100 000 Kč a 50 000 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou). Dne 14. 2. 2022 žalobkyně s žalovaným sjednala k rámcové smlouvě Dodatek č. 3, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč na účet žalovaného, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím 120 pravidelných měsíčních splátek po 7 299 Kč ke každému 18. dni v měsíci počínaje měsícem po měsíci, v němž došlo k čerpání úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,4 % ročně. Žalovaný se dále přihlásil k pojištění pro případ neschopnosti splácet úvěr s pojistným ve výši 636 Kč měsíčně (prokázáno dodatkem č. 3 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, včetně přihlášky k pojištění, pojistnou smlouvou ze dne 1. 9. 2020). Peněžní prostředky ve výši 500 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 16. 2. 2022 na jeho běžný účet, přičemž žalovaný dosud na celý dluh z této smlouvy zaplatil 53 911,61 Kč (prokázáno výpisy z účtu a splátkovým kalendářem). Dne 23. 2. 2022 žalobkyně s žalovaným dále sjednala k rámcové smlouvě Dodatek č. 5, na základě kterého se žalobkyně zavázala, že umožní žalovanému přečerpání běžného účtu do výše limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpané peněžní prostředky nejpozději do jednoho roku a zaplatit z nich úroky. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně (prokázáno dodatkem č. 5 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, ). Žalovaný překročil smluvený limit ve výši 10 000 Kč, přičemž i po připsání prostředků ve výši 10 000 Kč na účtu žalovaného zůstal nepovolený debetní zůstatek ve výši 1 772 Kč (prokázáno přehledem čerpání včetně splácení kontokorentu a výpisem z účtu). Žalovaný tak porušil své smluvní povinnosti, a proto dne 19. 12. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěrů; žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 28. 12. 2022 a upozorněn, že v opačném případě se bude žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku (prokázáno dopisem ze dne 19. 12. 2022 včetně podacího archu).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, dle níž peněžitá zápůjčka je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.8. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povin