5 C 66/2024-16 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že její právní předchůdkyně - , právnická osoba, , a.s., uzavřela se žalovanou dne 27. 10. 2017 smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy umožnila žalované čerpat úvěr do výše sjednaného limitu 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala, nedovoleně překročila úvěrový limit a nepovolený debetní zůstatek nevyrovnala. , právnická osoba, proto v souladu se smluvními ujednáními zbytek úvěru zesplatnila ke dni 14. 10. 2020. Žalovaná ani po zesplatnění dluhy z úvěru nezaplatila. , právnická osoba, následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021. Žalovaná dluh žalobkyni nezaplatila ani po předžalobní výzvě.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, a proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, na základě které umožnil žalované čerpat peněžní prostředky do výše smluveného limitu 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 18 % ročně. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky věřiteli a zaplatit úrok. Žalovaná načerpala celkem částku 17 857,34 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy ze dne 26. 10. 2017, akceptačním dopisem banky ze dne 27. 10. 2017, výpisy z účtu žalované). Protože žalovaná porušila smluvní podmínky a nedovoleně vyčerpané peněžní prostředky ani po výzvě nevrátila, původní věřitel prohlásil celý dluh žalované za splatný ke dni 14. 10. 2020 a vyzval žalovanou k jeho úhradě (prokázáno dopisem ze dne 1. 10. 2020). Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele postoupením, které bylo žalované písemně oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 28. 12. 2021). Přes výzvu žalovaná pohledávku v žalované výši nezaplatila (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála a úvěr v termínu splatnosti nezaplatila. Tím se žalovaná dostala dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. přiznal soud žalobkyni zákonný ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni také smluvní úrok z úvěru, a to ve výši 8,25 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží ji plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarif), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu).o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.