Okresní soud v Kutné Hoře 1 C 160/2026-16 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 51 700 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2025 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Předmětem smlouvy byl neúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny ke dni posledního čerpání, zaokrouhlené na celé koruny nahoru. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN ve výši 76,18 % a celková částka, kterou měl spotřebitel podle modelového příkladu zaplatit, činila 180 000 Kč. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , že ji dne 30. 9. 2025 uzavřeli žalobkyně , Jméno žalobkyně, . jako poskytovatel a žalovaný , Jméno žalovaného, jako spotřebitel. Předmětem smlouvy byl neúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr sjednaný na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem 50 000 Kč. První tranše ve výši 50 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný měl čerpané prostředky vrátit nejpozději do 72 měsíců od čerpání poslední tranše. Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 57,99 % ročně, RPSN ve výši 76,18 % a celková částka, kterou měl spotřebitel podle modelového příkladu zaplatit, činila 180 000 Kč. Smlouva uváděla, že průměrná sazba srovnatelného revolvingového úvěru činila v červenci 2025 výši 14,51 % ročně a nejvyšší průměrná sazba bankovních úvěrů 24,14 % ročně. Soud zjistil z téže smlouvy, že žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny ke dni posledního čerpání, zaokrouhlené na celé koruny nahoru. Ke dni uzavření smlouvy činila minimální splátka 2 500 Kč a byla splatná vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce.4. Soud zjistil z přílohy č. 1 smlouvy nazvané „Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele“ tvrzení, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, bez vyživovaných dětí, měl základní vzdělání a bydliště na adrese , adresa, . Žalobkyně v příloze uvedla, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem 28 685 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč, náklady domácnosti 1 000 Kč a finanční závazky 1 500 Kč. Z bankovního účtu měla žalobkyně zjistit průměrný měsíční příjem 43 600 Kč, nulové náklady na bydlení, náklady domácnosti 254 Kč a finanční závazky 533 Kč. Soud zjistil z uvedené přílohy, že žalobkyně pro konečný výpočet použila příjem 28 685 Kč, náklady na bydlení 8 000 Kč, náklady domácnosti 6 000 Kč, finanční závazky 1 500 Kč, povinné výdaje 0 Kč, výdaje na sázení a hazardní hry 0 Kč a dodatečnou rezervu 2 000 Kč. Na tomto základě vypočetl finanční zůstatek žalovaného ve výši 11 185 Kč měsíčně a uzavřel, že žalovaný je schopen hradit novou minimální měsíční splátku 2 500 Kč. Soud dále zjistil z uvedené přílohy, že podle žalobkyní popsaných výsledků lustrací nebyl doklad totožnosti žalovaného evidován jako ztracený nebo odcizený, žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním ani exekučním řízení, podle registru SOLUS měl výbornou platební morálku a jeho měsíční závazky evidované v pozitivním registru SOLUS činily 0 Kč. Žalobkyně současně ve své metodice uvedla, že za významný rizikový faktor považuje mikroúvěry a že jejich splátky zahrnuje do hodnocení finanční situace spotřebitele.5. Soud zjistil z předsmluvních informací, že žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy deklarovala neúčelový revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč, dobou trvání smlouvy na dobu neurčitou a povinností vrátit čerpané prostředky nejpozději do 72 měsíců od posledního čerpání. Minimální splátka měla činit 5 % z čerpané a dosud nesplacené jistiny a měla být splatná vždy nejpozději k 15. dni měsíce. Předsmluvní informace uváděly smluvní úrok 57,99 % ročně, RPSN 76,18 % ročně a modelovou celkovou částku k zaplacení 180 000 Kč.6. Soud zjistil z předsmluvních informací, že pro případ opožděných plateb žalobkyně uváděla právo na zákonný úrok z prodlení, náklady na první a druhou upomínku po 500 Kč, naběhlý kapitalizovaný smluvní úrok a po zesplatnění také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Předsmluvní informace obsahují potvrzení žalovaného datované 30. 9. 2025, že je obdržel a seznámil se s nimi.7. Soud zjistil z auditní doložky elektronického podpisu, že žalobkyně vytvořila dne 30. 9. 2025 ve 15:44:28 elektronickou podpisovou relaci obsahující předsmluvní informace a smluvní dokumentaci, celkem 49 stran. Identita žalovaného byla při vstupu do podpisového rozhraní ověřena SMS zaslanou na telefonní číslo , tel. číslo, , která byla doručena v 15:44:58. Žalovaný provedl podpis předsmluvních informací kliknutím na tlačítko „Podepsat“ v 15:45:52 a podpis smluvní dokumentace stejným způsobem v 15:45:56, z téže IP adresy a prostřednictvím prohlížeče Safari na telefonu iPhone. Během podpisové relace mu byly zobrazeny oba dokumenty.8. Soud zjistil z potvrzení o příchozí platbě, že dne 30. 9. 2025 byla z účtu žalovaného č. , č. účtu, na účet žalobkyně č. , č. účtu, připsána částka 6 Kč se zprávou pro příjemce „, jméno FO, “. Listina neobsahuje variabilní symbol ani výslovné označení platby jako splátky úvěru.9. Soud zjistil z potvrzení o odchozí platbě, že žalobkyně dne 30. 9. 2025 převedla ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 50 000 Kč, s variabilním symbolem , var. symbol, a poznámkou „, jméno FO, úvěr“.10. Soud zjistil z bankovní historie účtu žalovaného a ze strojově čitelných dat této historie, že byly vyhodnoceny transakce na účtu č. , č. účtu, za období od 30. 3. 2025 do 24. 9. 2025. Počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný zůstatek 19,04 Kč. Celkové příchozí platby činily podle souhrnu 290 852 Kč a celkové odchozí platby 290 839,06 Kč. Žalobkyní použitý systém označil účet za důvěryhodný a data za platná, bez evidovaných chyb.11. Soud zjistil z bankovní historie a jejích strojově čitelných dat, že na účet žalovaného byly v dubnu až září 2025 pravidelně připisovány vždy dvě platby od společnosti , Anonymizováno, , jméno FO, , označené variabilními symboly 3231 a 3239. Tyto platby činily v dubnu 17 062 Kč a 25 258 Kč, v květnu 17 305 Kč a 26 919 Kč, v červnu 16 892 Kč a 24 727 Kč, v červenci 18 911 Kč a 24 532 Kč, v srpnu 17 709 Kč a 23 473 Kč a v září 17 728 Kč a 28 686 Kč. Automatická analýza je zařadila mezi příjmy ze zaměstnání. Soud zjistil ze stejných důkazů, že po přijetí uvedených plateb byly z účtu pravidelně převáděny významné částky , jméno FO, nebo vybírány v hotovosti. , jméno FO, bylo mimo jiné převedeno 17 062 Kč dne 14. 4. 2025, celkem 24 300 Kč dne 14. 5. 2025, 16 892 Kč dne 12. 6. 2025, 18 900 Kč dne 14. 7. 2025, celkem 25 009 Kč dne 14. 8. 2025 a 17 728 Kč dne 12. 9. 2025. Automatická analýza označila tyto transakce jako převody na rodinný nebo vlastní účet. Žalovaný opakovaně vybíral z účtu vysoké částky v hotovosti, zejména 24 000 Kč a dvakrát 1 000 Kč dne 14. 4. 2025, 19 200 Kč dne 14. 5. 2025, 23 200 Kč dne 12. 6. 2025, 24 500 Kč dne 14. 7. 2025, 15 900 Kč dne 14. 8. 2025, 28 700 Kč dne 12. 9. 2025 a 16 000 Kč dne 19. 9. 2025. Celkovou výši hotovostních výběrů automatická analýza vyčíslila částkou 158 000 Kč. Dne 19. 9. 2025 byla na účet žalovaného připsána částka 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou „, Anonymizováno, úvěr“. Ještě téhož dne žalovaný vybral z účtu v hotovosti 16 000 Kč. Automatická analýza příchozí platbu označila kategoriemi „microloan“ a „LIABILITIESCREDIT“. Vedle uvedených příjmů byly na účet žalovaného připisovány menší částky od , jméno FO, a dalších fyzických osob a hotovostní vklady. Automatická analýza vyčíslila příjmy označené jako mzda částkou 259 202 Kč, ostatní čisté příjmy částkou 261 602 Kč, hotovostní vklady částkou 2 900 Kč a platbu z mikroúvěru částkou 16 000 Kč. Automatická analýza vyčíslila průměrné měsíční příchozí platby částkou 48 475,33 Kč a příjmy označené jako mzdu částkou 43 200,33 Kč měsíčně. Průměrné měsíční odchozí platby vyčíslila částkou 48 473,18 Kč a průměrné měsíční hotovostní výběry částkou 26 333,33 Kč.12. Soud zjistil z první písemné upomínky a z e-mailu, jímž byla tato upomínka odeslána, že žalobkyně dne 20. 10. 2025 zaslala na e-mailovou adresu žalovaného , e-mail, upomínku č. 1. V ní uvedl, že žalovaný neuhradil splátku 2 500 Kč splatnou dne 15. 10. 2025, a vyzvala jej k úhradě této splátky a částky 500 Kč za první upomínku, celkem 3 000 Kč, nejpozději do 4. 11. 2025. Žalovaného současně upozornila na možnost vystavení druhé upomínky, zesplatnění úvěru, sankcí a smluvních pokut.13. Soud zjistil z druhé písemné upomínky a z e-mailu, jímž byla tato upomínka odeslána, že žalobkyně dne 5. 11. 2025 zaslala žalovanému na stejnou e-mailovou adresu upomínku č. 2. V ní uvedla, že nedošlo k úhradě splátky ani po první upomínce, a vyzval žalovaného k zaplacení splátky 2 500 Kč, částky 500 Kč za první upomínku a částky 500 Kč za druhou upomínku, celkem 3 500 Kč, nejpozději do 20. 11. 2025. Žalovaného upozornila na riziko zesplatnění úvěru, naúčtování sankcí a smluvních pokut a provedení negativního záznamu v úvěrových registrech.14. Soud zjistil z předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění ze dne 21. 1. 2026, že právní zástupce žalobkyně žalovanému oznámil zesplatnění úvěru podle čl. 5.5 smlouvy. V listině vyčíslil zbývající jistinu na 50 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok na 7 149,45 Kč, náklady na upomínky na 1 000 Kč a náklady právního zastoupení na 7 820 Kč, tedy celkem 65 969,45 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení této částky nejpozději do 4. 2. 2026 na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . V listině bylo dále uvedeno, že současně se zesplatněním došlo k negativnímu záznamu v registrech SOLUS a REPI.15. Soud zjistil z podacího lístku společně s předžalobní výzvou, že zásilka adresovaná žalovanému na adresu , adresa, byla podána dne 21. 1. 2026 (doručena 22. 1. 2026) prostřednictvím , právnická osoba, jako doporučená zásilka pod podacím číslem , Anonymizováno, .16. Soud zjistil ze všech předložených dokladů o platbách, že je prokázáno poskytnutí částky 50 000 Kč žalovanému a přijetí částky 6 Kč žalobkyní v den uzavření smlouvy. Předložené bankovní doklady ani historie účtu žalovaného nezachycují žádnou pozdější úhradu splátky úvěru, neboť bankovní historie končí dne 24. 9. 2025. Z listin současně není patrné, zda žalobkyně částku 6 Kč žalovanému vrátila, ponechala ji jako verifikační platbu nebo ji započetla na některou ze smluvních pohledávek.17. Soud ze skutkových zjištění zjistil následující pro věc rozhodný skutkový stav.18. Dne 30. 9. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovaným, tehdy devatenáctiletým spotřebitelem, elektronicky smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru, na jejímž základě mu téhož dne poskytla 50 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 57,99 % ročně, RPSN činila 76,18 %, minimální měsíční splátka 2 500 Kč byla splatná vždy do 15. dne měsíce a modelová celková částka k zaplacení činila 180 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, že při příjmu 28 685 Kč a zohlednění paušálních nákladů, závazků a rezervy mu měl zbývat měsíční disponibilní zůstatek 11 185 Kč. Z bankovní historie však vyplývalo, že žalovaný jedenáct dnů před uzavřením smlouvy čerpal mikroúvěr 16 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , který žalobkyně ve výsledném zatížení žalovaného nezohlednila ani nezjistila jeho podmínky. Žalovaný současně pravidelně vybíral značnou část příjmů v hotovosti, celkem 158 000 Kč, a významné částky převáděl , jméno FO, , aniž žalobkyně objasnila účel těchto výběrů a převodů nebo ověřila skutečnou výši a stabilitu příjmů. Žalovaný první splátku 2 500 Kč splatnou dne 15. 10. 2025 podle tvrzení žalobkyně neuhradil. Žalobkyně jej proto e-mailem ze dne 20. 10. 2025 vyzvala k zaplacení splátky a částky 500 Kč za první upomínku a následně e-mailem ze dne 5. 11. 2025 k zaplacení celkem 3 500 Kč, zahrnujících splátku a dvě upomínky po 500 Kč. Dne 21. 1. 2026 žalobkyně doporučenou zásilkou oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval jej k zaplacení jistiny 50 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 7 149,45 Kč, nákladů na upomínky 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 7 820 Kč do 4. 2. 2026. Z předložených listin je dále prokázáno, že žalovaný dne 30. 9. 2025 poukázal žalobkyni částku 6 Kč, která časově a účelově odpovídala verifikační platbě, nikoli splátce úvěru. Z důkazů není patrné, zda ji žalobkyně vrátila nebo jinak zúčtovala. Žádná další úhrada žalovaného prokázána nebyla, avšak předložená bankovní historie končí již dne 24. 9. 2025, tedy před poskytnutím úvěru a splatností první splátky.19. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.20. Žalobkyně ve své analýze vyšla z měsíčního příjmu žalovaného 28 685 Kč, nákladů na bydlení 8 000 Kč, nákladů domácnosti 6 000 Kč, finančních závazků 1 500 Kč a rezervy 2 000 Kč. Na tomto základě vypočetla disponibilní zůstatek 11 185 Kč měsíčně a uzavřela, že žalovaný může hradit minimální splátku 2 500 Kč.21. Tento závěr však neodpovídal údajům obsaženým v bankovní historii. Dne 19. 9. 2025 byla na účet žalovaného připsána částka 16 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., označená „Váš , Anonymizováno, úvěr“, kterou žalovaný téhož dne vybral v hotovosti. Ve strojově čitelných datech žalobkyně byla transakce výslovně označena jako „microloan“ a „LIABILITIESCREDIT“. Posuzovaná smlouva přitom byla uzavřena již dne 30. 9. 2025, tedy pouhých jedenáct dnů poté.22. Žalobkyně přesto ve výsledném výpočtu pracovala pouze se závazky ve výši 1 500 Kč měsíčně podle prohlášení žalovaného. Nezjistila ani nedoložila podmínky úvěru , Anonymizováno, , jeho splatnost, výši splátek nebo skutečnost, zda byl tento úvěr ke dni uzavření smlouvy splacen. Výsledek lustrace SOLUS vykazující nulové závazky nemohl tuto povinnost nahradit, neboť aktuální úvěr nemusel být vzhledem ke krátkému časovému odstupu v registru ještě zachycen. Žalobkyně měla navíc informaci o jeho čerpání přímo z bankovního účtu.23. Spolehlivému zjištění výdajů bránilo také rozsáhlé hotovostní hospodaření žalovaného. Z účtu byly pravidelně vybírány částky v řádu desítek tisíc korun; celková výše hotovostních výběrů dosáhla podle předložených dat 158 000 Kč. Žalobkyně přesto z bankovního účtu určil náklady na domácnost pouze částkou 254 Kč měsíčně a náklady na bydlení částkou 0 Kč. Takové údaje nevypovídají o skutečných výdajích žalovaného, nýbrž pouze o tom, že podstatná část jeho prostředků byla používána v hotovosti.24. Tuto informační mezeru nemohlo odstranit pouhé dosazení paušálních minimálních nákladů 8 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na potřeby domácnosti. Žalobkyně měla objasnit účel vysokých výběrů a ověřit, zda žalovaný v hotovosti nehradil další životní náklady nebo nezjištěné dluhy. Obecné smluvní prohlášení žalovaného, že hotovostní výběry neslouží k úhradě jiných závazků, nemohlo nahradit vlastní prověření poskytovatele.25. Neobjasněna zůstala rovněž struktura příjmů žalovaného. Na jeho účet pravidelně přicházely dvě platby od stejné entity, přičemž jedna z nich byla zpravidla bezprostředně převáděna , jméno FO, a druhá z podstatné části vybírána v hotovosti. Žalobkyně nezjistila, zda obě platby skutečně představovaly disponibilní příjem žalovaného, ani zda pravidelné převody třetí osobě nepředstavovaly jeho faktický výdaj. Nepředložila ani výplatní pásky nebo potvrzení případného zaměstnavatele umožňující ověřit právní titul a stabilitu příjmů.26. Soud proto uzavřel, že výsledný disponibilní zůstatek 11 185 Kč byl pouze výsledkem matematického modelu, jehož rozhodné vstupní údaje nebyly spolehlivě ověřeny. Žalobkyně nezohlednila čerstvě čerpaný mikroúvěr, neobjasnila rozsáhlé hotovostní hospodaření ani pravidelné převody části příjmů třetí osobě. Neprokázala tak, že před poskytnutím úvěru důkladně posoudila schopnost žalovaného splácet všechny závazky ze smlouvy.27. Žalobkyně proto poskytla spotřebitelský úvěr, aniž z řádného posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a porušil tak § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná; žalovaný je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem a žalobkyni nevzniklo právo na sjednané úroky, poplatky ani smluvní pokutu.28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, neboť tato smlouva je, pro výše uvedené důvody, absolutně neplatná. Žalobkyně se může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalobkyní nárokované příslušenství sdílí osud absolutně neplatné smlouvy (akcesoricky), tj. protože příslušenství má v takové smlouvě svůj právní základ, nelze v tomto rozsahu žalobě vyhovět. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu neuhradil ničeho, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 50 000 Kč.29. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srov. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).30. V posuzované věci je tedy třeba vycházet ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle níž je spotřebitel při neplatnosti smlouvy způsobené porušením povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Tato úprava má ochranný účel a brání tomu, aby byl spotřebitel nucen okamžitě a jednorázově vrátit celou jistinu jen proto, že smlouva je neplatná. Samotná výzva k vrácení jistiny z neplatné smlouvy prodlení dlužníka nezakládá. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, pak plyne, že výzva k úhradě dluhu ze zesplatněného úvěru není výzvou k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.31. Nečinnost žalovaného v řízení nemůže tento závěr změnit. Nelze dovodit, že by se spotřebitel dostal do prodlení již jen tím, že nereagoval na výzvu k úhradě zesplatněného úvěru nebo že se v řízení aktivně nebránil. Takový výklad by fakticky podmiňoval uplatnění ochrany podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru aktivní procesní obranou spotřebitele, ačkoli soud k neplatnosti smlouvy přihlíží i bez návrhu a ochranný režim vrácení jistiny plyne přímo ze zákona.32. Pasivita žalovaného má význam pouze potud, že žalovaný netvrdil ani neprokazoval své příjmové, sociální či majetkové poměry, z nichž by bylo možné dovodit potřebu delší doby k vrácení jistiny (tj. doby delší, než je obvyklá pariční lhůta 3 dnů). Neunesl tedy břemeno tvrzení a břemeno důkazní. To však může být zohledněno při stanovení doby plnění pro futuro, nikoli při zpětném dovozování prodlení za dobu přede dnem rozhodnutí soudu. Nebylo-li prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení jistiny právě z důvodu neplatnosti smlouvy a že již marně uplynula doba přiměřená jeho možnostem ke dni rozhodování soudu, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny již před tímto dnem rozhodnutí. Soud proto žalobkyni zákonný úrok z prodlení nepřiznal. Uložil však žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů.33. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 50 000 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 951,81 Kč, přičemž tato částka představuje 58,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 700 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 890 Kč ve výši 2 286,90 Kč.