4 C 104/2026-43 – Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 47 314,46 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , banka, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec 50 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil částku 52 277,56 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 46 204,46 Kč, úroku z úvěru ve výši 4 077,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 885,58 Kč a poplatků v celkové výši 1 110 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 21 608 Kč a výdaje činí 0 Kč plus 4 500 Kč na bydlení. Dále uvedl, že je ženatý a nemá žádné vyživovací povinnosti. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně bankovní účet žalovaného a výdaje stanovila na základě sdělených informací za pomocí normativního modelu na 8 676 Kč. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že nikoliv, ale z interních systémů žalované vyplynulo, že žalovaný již splácí úvěr s ve výši měsíční splátky 3 833 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaný je subjektem cizího práva, konkrétně občanem Rumunska, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně s včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. Smluvní úrok činil 16,9 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 18,33 % a úvěr měl být vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, , všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a ceník , právnická osoba, .)5. Ze žádosti o úvěr bylo prokázáno, že žalovaný do žádosti o úvěr ze dne , datum, že je ženatý, bydlí v nájmu, má vysokoškolské vzdělání a pracuje jako zaměstnanec ve , právnická osoba, na dobu určitou s příjmem 21 608 Kč čistého měsíčně. Nájem činí 4 500 Kč.6. Z obratové historie bylo prokázáno, že k , datum, činí dlužná částka na jistině 46 204,46 Kč, na smluvních úrocích 3 192,02 Kč a na poplatcích 1 110 Kč.7. Z výpisů z účtu za období od , datum, do , datum, bylo prokázáno, že jde o výpisy z účtu za období od , datum, do , datum, , kdy obsahují jednotky položek měsíčně a počáteční a konečný zůstatek se pohybuje ve výši desetikorun až stokorun. Z příjmových položek se zde opakuje mzda od , právnická osoba, ve výši 26 130 Kč v prosinci, 24 325 Kč v lednu a 24 325 Kč v únoru. Žalovaný téměř veškeré prostředky vždy vybral v hotovosti, vedle výběrů z bankomatu se zde objevují ještě poplatky v minimální výši.8. Z výzvy k úhradě dlužné částky bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 174 Kč do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, přistoupí k zesplatnění celého úvěru.9. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu ve výši 50 507 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání , datum, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalovaného a žalovaný byl o tom to vyrozuměn.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění do , datum, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.19. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.20. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil.21. Soud si je vědom, že s účinností právní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku poruše