4 C 113/2026-39 – Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 139 477,90 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , banka, ., IČO , IČO, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 130 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 15,3 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaný však neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení a ani přes výzvy žalobkyně tento stav nenapravil. Právní předchůdkyně žalobkyně tak využila svého práva a dne , datum, úvěr zesplatnila. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil částku 141 992,50 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 133 421,30 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 514,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 514,60 Kč a poplatků v celkové výši 3 542 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak právní předchůdkyně žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 22 863 Kč a výdaje činí 0 Kč plus 2 000 Kč za nájem. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného kombinací tvrzených výdajů a užitím interních a statistických údajů včetně normativních nákladů na bydlení, kdy došla k částce 10 065 Kč. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně potvrzení o příjmu žalovaného. Žalobkyně dále zjišťovala i skutečnost, zda žalovaný již má nějaké další závazky, kdy žalovaný uvedl, že má splátky ve výši 4 000 Kč, ale výpisem z externích databází právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný již splácí jeden úvěr s výší s měsíční splátkou ve výši 5 721 Kč a má také kreditní kartu s úvěrovým limitem 13 000 Kč a splátkou 390 Kč měsíčně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených důkazů bylo prokázáno, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 130 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla jednána na den , datum, . Smluvní úrok činil 15,3 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 16,66 % a úvěr měl být vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, (smlouva ze dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, a sazebník , právnická osoba, ).4. Z potvrzení o výši příjmu bylo prokázáno, že dne , datum, potvrdila společnost , právnická osoba, , že je žalovaný u nich zaměstnán jako dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 22 863 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně předložila soudu dokument, který shrnuje posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních i externích databázích, žalovaný doložil příjem ve výši 22 863 Kč, a to pomocí potvrzení o příjmu žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjišťovala od žalovaného informace o jeho výdajích, kdy žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč plus 2 000 Kč na bydlení. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného kombinací tvrzených výdajů a užitím interních a statistických údajů včetně normativních nákladů na bydlení, kdy došla k částce 10 065 Kč. Žalovaný dále uvedl splátky ve výši 4 000 Kč, kdy právní předchůdkyně tuto skutečnost ověřila v interních i externích databázích a zjistila, že žalovaný splácí jeden úvěr ve výši 67 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 5 721 Kč a dále má jednu kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 13 000 Kč a splátkou ve výši 390 Kč.6. Z výpisu z účtu žalovaného – podklady pro soudní jednání, obratová historie bylo prokázáno, že jde o výpis z úvěrového účtu žalovaného k , datum, , kdy se dlužná částka skládá z jistiny ve výši 133 421,30 Kč, smluvních úroků ve výši 2 514,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 2 514,60 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 542 Kč a že žalovaný na pohledávku zaplatil částku 9 109,4 Kč.7. Z výzvy před zesplatněním úvěru bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek s tím, že pokud tak neučiní do , datum, , přistoupí k zesplatnění celého úvěru.8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti bylo prokázáno, že dne , datum, oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že přistoupila k zesplatnění celého dluhu a vyzvala jej k úhradě částky 136 964 Kč.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.10. Z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že , datum, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s tím, že pokud tak neučiní, bude se žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr ve výši 130 000 Kč zaplatit 4 000 Kč měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím potvrzení o příjmu žalovaného. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 22 863 Kč. Co se týče výdajů žalovaného ve výši 0 Kč a 2 000 Kč na bydlení měsíčně s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, došlo sice ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k ověření