4 C 21/2026-70 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 58 125,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 305,56 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 301,34 Kč od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde se žalovaná zavázala splácet poskytnutou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně uvedla, že první čerpání úvěru proběhlo co do částky 8 355 Kč, kdy měla žalovaná splácet částku 599 kč měsíčně. Až do , datum, čerpala žalovaná různé částky, kdy celkem načerpala částku 132 222 Kč. Žalovaná zaplatila na poskytnutý spotřebitelský úvěr částku 119 938,95 Kč. Žalobkyně od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupila a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni , datum, . Dne , datum, byla žalované zaslána předžalobní výzva, ale žalovaná již dále ničeho neuhradila.2. Žalovaná uvedla, že smlouvu sjednala, ale byla spíše pro přítele, který jí slíbil, že jej bude splácet, ale pak se od něj odstěhovala a neměla o závazku povědomí ani o jeho výši. Uvedla, že měla příjem z rodičovského příspěvku a z částečného pracovního úvazku, ale nájemné bylo 1 000 Kč s tím, že platila další služby kolem domu jako byly energie, jídlo a to na společnou domácnost s přítelem i pro rodiče, u kterých žili. Uvedla, že nyní bydlí u rodičů, se svými dětmi, které jsou ve věku 6 a 10 let, příjmy má asi 26 000 Kč, žádala si i o náhradní výživné, jelikož otec dětí výživné neplatí. U rodičů platí energie ve výši 4 000 Kč, pak 2 000 kč dává otci a zbytek platí kolem dětí. Uvedla, že v jejích možnostech by bylo splácet 4 000 Kč měsíčně.3. Ze smlouvy ze dne ze dne , datum, , ze zpracování osobních údajů, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, kde žalobkyně žalované poskytla úvěrový limit 10 000 Kč, kdy část tohoto limitu byla přímo použita na nákup Myčky Beko DFN26422X v částce 8 355 Kč. Žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalované. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má mzdu 21 092 Kč, rodičovský příspěvek 11 000 kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, předložila výpis z bankovního účtu. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že počáteční zůstatek měla 753,74 Kč, konečný zůstatek 7 149,38 Kč. Přičemž z výpisu vyplynul příjem žalované 11 000 Kč jako rodičovského příspěvku. Dále z výpisu vyplynula platba od České správy sociálního zabezpečení ve výši 3 870 Kč za období od , datum, do , datum, a příjem ve výši 21 092 Kč od , zaměstnavatel, . Z výplatních pásek za období srpen – září 2023 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u , zaměstnavatel, a měla příjem 33 429 Kč a 27 463 Kč. Z výpisu z účtu za období , datum, - , datum, soud zjistil, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání za dané období. Z doložení financování a shodných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že žalovaná načerpala od žalobkyně částku 132 222 Kč.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.13. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr načerpaný až do částky 132 222 Kč na kreditní kartě zaplatit měsíční splátku. Ověřen byl příjem žalované prostřednictvím výpisu z účtu, příjem žalované by mohl odpovídat i splátce úvěru, nicméně nebyla zjištěny další závazky a platební povinnosti žalované a to s ohledem na skutečnost, že pobírala rodičovský příspěvek, její příjem ze zaměstnání se mohl snižovat z důvodu pracovních neschopností a ošetřování nezletilého dítěte. Za takových okolností bylo na místě zabývat se výdaji žalované a její osobní situací, zda splácení navýšených částek je pro ni do budoucna udržitelné. Z výpisů z účtu z roku 2023 a výplatních pásek soud sice učinil zjištění, ale ta nejsou rozhodná pro prokázání skutečnosti, zda bylo na místě s ohledem na její majetkové poměry úvěr poskytnout. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze označit jako řádné zjišťování a správné vyhodnocení schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).14. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít v případě nároku II. V případě nároku I došlo k chybnému a minimálně předčasnému vyhodnocení schopnosti splácet závazek žalovaným. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.15. Soud uzavírá, že žalobkyně v da