Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku 24 094,44 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , banka, , IČO , IČO, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Tuto částku měl žalovaný vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil částku 23 094,44 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 18 161,51 Kč, poplatků v celkové výši 2 700,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 058,96 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 173,66 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po tom, co byl žalobkyní vyzván k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tak žalobkyně si jednak prověřila žalovaného v interních i externích databázích, jednak si od něj vyžádala informace ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 20 592 Kč a výdaje činí 8 109,75 Kč na dosavadní interní splátky. K ověření těchto tvrzení využila žalobkyně bankovní účet žalovaného a výdaje stanovila na základě sdělených informací za pomocí normativního modelu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud z provedených důkazů má za prokázané, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z načerpaného úvěrového rámce. Smluvní úrok činil 12 % ročně, žalovaný se také zavázal hradit příslušné poplatky, které jsou detailně uvedené v Ceníku. RPSN činilo 12,68 % a žalovaný do žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný jako dělník na dobu neurčitou, je ženatý, bydlí ve vlastním domě, jeho průměrný čistý příjem činí 20 592 Kč měsíčně a výdaje neuvedl žádné (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne , datum, , předsmluvní informace, sazebník poplatků a smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , číslo smlouvy, ).4. Z potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávky ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným na žalobkyni a žalovaný o tom byl informován.5. Z výpisu z běžného účtu bylo prokázáno, že jde o výpis z účtu žalovaného vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně za období od , datum, do , datum, . Počáteční zůstatek za dané období je 92 821,44 Kč, konečný pak – 4 981,37 Kč s tím, že i každý jednotlivý měsíc byl konečný zůstatek na účtu záporný. Z příjmové stránky se zde opakuje mzda v přibližné výši 20 000 Kč až 21 000 Kč. Dále je zde pak několik plateb od jiných fyzických z Vyšných Valic ve výši necelých 2 000 Kč, některé jsou uvozené jako výživné. Objevuje se zde také dávka příspěvku na dítě ve výši kolem 2 000 Kč měsíčně. Co se výdajů týče, zde převládají poplatky a pojištění ve výši vyšších či nižších desetikorun, splátky úvěrů v souhrnné měsíční výši kolem 8 000 Kč, platby za internet kolem 370 Kč měsíčně a platby v různých kamenných obchodech (potraviny, čerpací stanice, textil…). Nejvýraznější jsou však výběry hotovosti od nižších jednotek tisíc po nižší desítky tisíc.6. Z platební historie bylo prokázáno, že jde o seznam čerpání a splácení revolvingového úvěru žalovaným, kdy pohledávka za žalovaným činila ke dni , datum, částku 23 094,44 Kč.7. Z výpisu z kreditního účtu bylo prokázáno, že jde o výpis z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní žalobkyně za celé období jeho existence.8. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k uhrazení částky 21 920,78 Kč do , datum, .9. Z upozornění před zesplatněním smlouvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že dne , datum, vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 1 966,35 Kč do , datum, s tím, že pokud tak neučiní, přistoupí k zesplatnění celého úvěru.10. Z upomínky ze dne , datum, bylo prokázáno, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3 345,52 Kč do , datum, .11. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že dne , datum, zaslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 23 094,44 Kč.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.22. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, a to na poskytnutý úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč zaplatit 2 % z načerpané částky měsíčně. Ověřen byl pouze příjem žalovaného, který ověřila žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem činil 20 592 Kč. Co se týče výdajů žalovaného s tím, že splácí další závazky v podobě zápůjčky, nedošlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k dostatečnému ověření těchto tvrzení žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, ta však místo toho, aby odstranila pochybnosti, které z hospodaření žalovaného na jeho účtu plynuly, především pak skutečnost, že žalovaný na konci každého měsíce zůstával se záporným zůstatkem, využila univerzální model, pomocí kterého vypočetla měsíční životní a normativní náklady na bydlení. Z výpisů z účtu je však vidět, že žalovaný hospodaří se zápornými zůstatky na konci zúčtovacích období, více než třetina příjmů padne pouze na splátky dosavadních úvěrů, a navíc většinu výdajů tvoří výběry hotovosti, někdy i velmi vysoké, a nedá se z výpisu z účtu tedy zjistit, na jaký účel jsou tyto prostředky použity. Žalobkyně měla, při potřebné míře obezřetnosti, kterou po ni zákonodárce vyžaduje, přinejmenším chtít od žalovaného vysvětlení některých položek jeho hospodaření. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména na neuvedení nákladů na bydlení a další životní potřeby, které byly (alespoň co se týče dalších nákladů žalovaného) zcela v rozporu s tím, co vyplynulo z hospodaření žalovaného na bankovním účtu. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).23. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Způsob dosavadního finančního hospodaření žalovaného (vysoké dosavadní splátky jiných úvěrů či záporné zůstatky na účtu) tedy objektivně vedl k důvodné pochybnosti o jeho schopnostech dostát svým závazkům řádně, což znamená, že právní předchůdkyně žalobkyně jako odborně způsobilá osoba měla tuto pochybnost odstranit, což zjevně neučinila. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu tak měly vést žalobkyni při odborné péči k důkladnějšímu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, zejména jeho výdajů. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.24. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 31 300 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 18 161,51 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 18 161,51 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.25. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem doručení žaloby žalovanému a do prodlení se žalovaný dostal den následující, tedy dne , datum, .26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 127,31 Kč, přičemž tato částka představuje 42,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 835 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 094,44 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.27. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.