9 C 88/2026-24 – Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 20 379 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen právní předchůdkyně) s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, , na jejímž základě poskytla žalované částku 14 000 Kč. Tuto částku měla žalovaná vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 279,83 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 20 379 Kč s příslušenstvím s tím, že se tato částka skládá z jistiny ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 379 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla zástupkyní žalobkyně vyzvána k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně netvrdila ničeho.2. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí s některými tvrzeními uvedenými v žalobním návrhu, kdy si žalobkyně sama sobě odporuje, především co do tvrzených částek. Za nesporné považuje, že ji žalobkyně poskytla částku 14 000 Kč. Žalobkyni vrátila částku 3 605 Kč. Nárok neuznává, tvrdí, že jde o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy má dle žalované žalobkyně nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalovaná dále uvedla, že smlouva je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu hrubého rozporu smlouvy s dobrými mravy a jednak tím, že žalobkyně nesplnila své povinnosti, konkrétně řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. V době sjednání smlouvy žalovaná nedokázala správně vyhodnotit své možnosti, byla tehdy zaměstnána na snížený pracovní úvazek, na jaře 2025 byla z důvodu péče o onkologicky nemocnou maminku na ošetřovném. Při uzavírání smlouvy nebyla nijak upozorněna na rizika spojená s plněním závazku. Po konzultaci s dluhovým poradcem neziskové organizace se domnívá, že smlouva je neplatná, a to jednak pro hrubý rozpor dobrými mravy, jednak pro nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit řádně schopnost žalované splácet, kdy žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalované, pouze jí předložila formulářový dotazník a nijak nezjišťovala jednotlivé výdajové položky. Žalovaná dále uvedla, že smlouva byla navíc uzavřena na dálku a nedokáže posoudit, zda je předkládaná smlouva ve zcela totožném znění, v jakém ji podepisovala.3. Soud z provedených důkazů zjistil, že dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru č. , číslo smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, a to v měsíčních splátkách, přičemž splatnost celého úvěru byla sjednána na den , datum, . Smluvní úrok činil 279,83 % ročně, RPSN činilo 660 % a úvěr měl být poskytnut na účet žalované č. , č. účtu, (smlouva o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, ).4. Z detailu platby – 3 605 Kč bylo prokázáno, že dne , datum, zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 605 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky, dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.6. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , číslo smlouvy, bylo prokázáno, že jde o tabulku vytvořenou žalobkyní shrnující platby k příslušné úvěrové smlouvě.7. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, žalované částku 14 000 Kč.8. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 601 Kč.9. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.20. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to poskytnutý úvěr ve výši 14 000 Kč splatit. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovalo nic, čím by podkládala skutečnost, že její právní předchůdkyně jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalované. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).21. V souladu se § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k jakékoliv stránce hospodaření žalované v daném případě nemohlo dojít. Soud tak uzavřel, že neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného.22. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86