23 C 306/2020-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 6 213 Kč spolu se úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 213 Kč za dobu od 26. 6. 2015 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce obch. spol. [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako původní věřitel), jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 25. 5. 2015 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 900 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 313 Kč s termínem splatnosti do 25. 6. 2015. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce původního věřitele [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů, čísla občanského průkazu, bankovního účtu, e-mailové adresy a stvrdil, že se seznámil se zněním úvěrové smlouvy. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne 25. 5. 2015 převodem peněžních prostředků z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Následně byla pohledávka původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 na žalobce, žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině úvěru částku 4 900 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru částku 1 313 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 5. 2015, interního výpisu z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] ze dne 25. 5. 2015 – čerpání úvěru, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 18. 11. 2019, Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 18. 11. 2019 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 10. 2020 včetně výpisu z účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 5. 2015 do 31. 5. 2015 (č. l. 19-20 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Na bankovní účet žalovaného č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 26. 5. 2015 platba ve výši 4 900 Kč pod variabilním symbolem [číslo] z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 postoupena na žalobce, což bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 18. 11. 2019. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán v předžalobní výzvě ze dne 18. 11. 2019. Předžalobní výzva byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 18. 11. 2019 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z dalších listin neučinil soud žádná skutková zjištění, jelikož tyto neobsahují jakýkoliv podpis žalovaného, a nebylo tedy prokázáno, že by se jednalo o zachycení vůle jednajícího žalovaného směřující k určitému právnímu jednání. 4. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 11. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného (smlouva o úvěru). Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaný skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřel. Žalobce neprokázal žádné ze svých tvrzení uváděných v žalobě, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že byla ověřena totožnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy. Žalobce však v řízení prokázal, že na základě této, byť neplatné smlouvy o úvěru, původní věřitel vyplatil žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 4 900 Kč, žalovaný tyto finanční prostředky převzal a prostřednictvím svého bankovního účtu s nimi disponoval. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky 4 900 Kč, která představovala vyčerpanou jistinu úvěru, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci částku 4 900 Kč představující poukázané peněžní prostředky spolu s úrokem z prodlení v žalobcem nárokované sazbě (která nepřekračuje sazbu zákonných úroků z prodlení k prvnímu dni prokázaného prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ročně z částky 4 900 Kč za dobu od 3. 12. 2019 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 2. 12. 2019), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. V části poplatku za poskytnutí úvěru a v části příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení z částky z částky 6 213 Kč za dobu od 26. 6. 2015 do 2. 12. 2019 a z částky 1 313 Kč za dobu od 3. 12. 2019 do zaplacení, jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 59,28 % a jeho neúspěch 40,72 %. Ve výši rozdílu (18,56 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 411,50 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 1 vyhl.