26 C 354/2020-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 7 400 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení z této částky od 5. 4. 2017 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 od [právnická osoba], kdy na tuto [právnická osoba] a tato společnost uzavřela s žalovanou dne 10. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná spolu s poplatky ve výši 6 900 Kč zavázala splatit ve 13 měsíčních splátkách, což však řádně a včas nečinila. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne, smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 3. 2016, rozhodčí smlouvy ze dne 12. 7. 2016, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o poskytnutí úvěru, podkladů pro posouzení bonity klienta, scoringové karty k úvěru, prohlášení o příjmech a výdajích včetně pracovní smlouvy a dohody o změně sjednaných pracovních podmínek. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 27. 12. 2019 mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu postoupených pohledávek, který obsahuje i předmětnou pohledávku za žalovanou. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 3. 2016 mezi [právnická osoba], jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná ve smlouvě potvrdila převzetí této částky. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a také poplatky v celkové výši 7 200 Kč, tj. celkem částku 17 200 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Při sjednávání smlouvy žalovaná prohlásila, že je zaměstnána u [právnická osoba], jako expedient s příjmem 9 500 Kč měsíčně, celkové příjmy domácnosti činí 19 200 Kč, celkové výdaje domácnosti činí 14 200 Kč, vyživuje jednu osobu. Žalovaná měla předložit občanský průkaz, rodný list, tři výplatní pásky a tři rozpisy SIPO. Tyto věci však soudu nebyly předloženy. Předložena však byla pracovní smlouva ze dne 20. 8. 2013, kterou žalovaná uzavřela se [právnická osoba] Ta byla uzavřena na dobu určitou po dobu trvání kontraktu se [právnická osoba], nejdéle však do 28. 2. 2015 a následně dle dodatku nejdéle do 28. 2. 2018. Ze smlouvy o prodeji části podniku bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 9. 2018 mezi [právnická osoba], jako prodávajícím a [právnická osoba] jako kupujícím a předmětem prodeje byla část závodu prodávajícího označena jako divize spotřebitelských úvěrů, přičemž smlouva obsahovala rovněž seznam úvěrových smluv přecházejících na kupujícího. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to vyjma části požadovaných úroků z prodlení, avšak z jiného právního titulu, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovanou od právního nástupce původního věřitele [právnická osoba] V řízení bylo dále prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi [právnická osoba] jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou, a to za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, [právnická osoba] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností úvěrujícího bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovanou. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona [číslo] není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně předložila toliko pracovní smlouvu, ze které nebyla patrná výše mzdy, další příjmy domácnosti zmiňované žalovanou nebyly nijak osvědčeny, pravidelné výdaje nebyly nijak specifikovány ani doloženy. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. Z tohoto důvodu soud považuje úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou. 7. Nárok uplatněný v tomto řízení však bylo možno, byť z části posoudit z jiného právního titulu, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalované bylo vyplaceno ze strany předchůdkyně žalobkyně 10 000 Kč, žalovaná netvrdila, že by cokoliv uhradila, žádná úhrada není patrná ani z listin předložených žalobkyní. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením od [právnická osoba], která na základě smlouvy ze dne 8. 9. 2018 nabyla část závodu [právnická osoba], tj. úvěrujícího, označenou jako Divize spotřebitelských úvěrů. Bezdůvodné obohacení žalované na úkor předchůdkyně žalobkyně a po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně tak činí 10 000 Kč a žalobkyni byla přiznána jí požadovaná částka 7 400 Kč, a to spolu s požadovaným 8,05% úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. v procentní sazbě stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ale až za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na odeslanou předžalobní upomínku, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, byť z jiného právního titulu, tj. z titulu nesplaceného úvěru a nikoli z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Tato výzva k úhradě byla odeslána dne 26. 2. 2020, k doručení došlo třetí pracovní den od odeslání v souladu s ust. § 573 o. z., tj. 2.3. 2020, následující den nastala splatnost uplatněné pohledávky a nejpozději od 4. 3. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 7 400 Kč. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení z částky 7 400 Kč i za předcházející období, tj. od 5.4. 2017 do 3. 3. 2020 byla zamítnuta, jelikož nebylo prokázáno doručení žalované jakékoli jiné dřívější výzvy k úhradě. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, jelikož její procesní neúspěch byl zcela nepatrný a týkal se pouze části uplatněných úroků z prodlení. Celkové náklady řízení žalobkyně činí dle soudu 1 489 Kč, a tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč, režijních paušálů k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a dále z částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za tři úkony právní pomoci (příprava a převzetí z