21 C 243/2021-54 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 350,52 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, podle které banka žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč převodem na běžný účet. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 050,52 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 300 Kč, úroku z úvěru ve výši 532,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 34,16 Kč. V doplnění žaloby uvedla žalobkyně, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela [příjmení] z údajů poskytnutých žalovaným v elektronické žádosti o úvěr ze dne [datum], když žalovaný žádal [příjmení] o úvěr ve výši 10 000 Kč. Žádost o úvěr [příjmení] hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází [příjmení] z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 17 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného [příjmení] porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. [příjmení] [příjmení] získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů [příjmení] zjistila, že vůči Bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 950 Kč a z externích zdrojů [příjmení] zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr také další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 489 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci samé: Žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o úvěru – expres půjčka. Podle této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splatit měsíčními anuitními splátkami po 499,24 Kč, celková částka, kterou měl splatit činila11 981,79 Kč. Dopisem ze dne [datum] původní věřitel zesplatnil úvěr ke dni [datum], a dlužná nesplacená jistina činila 8 050,52 Kč. Doklad o odeslání tohoto dopisu žalovanému však nebyl doložen. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byla původním věřitelem postoupena pohledávka žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem, že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum]. Žalobkyně nedoložila žádné listiny prokazující žalovaným tvrzené příjmy a výdaje. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 11. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila. 12. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, přičemž pouhé prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích není dostačující. Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. Podle smlouvy převzal žalovaný v hotovosti 10 000 Kč na jistině dluží dle tvrzení žalobkyně částku 8 050,52 Kč, soud proto podle § 2993 o. z. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vydání rozdílu, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění předžalobní upomínkou, je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. 16. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 503 Kč, přičemž tato částka představuje 92,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 350,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 88,49 Kč představující jednu pětinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 242,44 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 10,6 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle