21 C 259/2021-69 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 675,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto byla smlouva ukončena dne [datum]. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Podle této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč (Zjištěno ze smlouvy o úvěru). Z výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že ke dni [datum] činí počáteční zůstatek – 14 919,49 Kč, přičemž žalovaný čerpal dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 116,03 Kč. Z dopisu ze dne [datum] a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že obsahuje sdělení původního věřitele o zesplatnění smlouvy a výzvu k zaplacení dlužné částky do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu). Z podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému zásilku prostřednictvím pošty. Žalobkyně nedoložila žádné listiny prokazující žalovaným tvrzené příjmy a výdaje. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. 11. Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalobkyně ničeho nedoložila. 12. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, přičemž pouhé prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích není dostačující. Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 15. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 116,03 Kč, soud proto podle § 2993 o. z. podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalovaného k vydání této částky, jak uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vydání plnění v dopise ze dne [datum], je tedy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v prodlení až od [datum]. 16. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem.