22 C 172/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 831,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnici dne [datum] uzavřeli on-line smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CB11600807, na základě které bylo žalované žalobkyní poskytnuto 3 000 Kč převodem na její účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem sjednaným ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, celkem částku 5 697 Kč, a to ve třech splátkách nejpozději do [datum]. V případě prodlení byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny za každý den prodlení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala schopnost žalované úvěr řádně splatit. Žalovaná doložila výpisy z účtu za měsíce listopad a prosinec 2020 a leden 2021 a pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Výše průměrného měsíčního výdělku žalované činila 17 5614 Kč měsíčně. Dále uvedla, že má vyživovací povinnost ke třem osobám, měsíční výdaje na bydlení má 1 500 Kč na internet a telefon, nájem hradí manžel, výdaje na splátky nemá a ostatní měsíční výdaje jsou 10 670 Kč. Průměrně jsou její měsíční výdaje 12 170 Kč. Žalobkyně tak po žalované požadovala zaplacení jistiny úvěru 3 000 Kč, poplatku 2 520 Kč a smluvní pokuty 134,78 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne [datum]. 2. Žalovaná uvedla, že smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela, a to elektronicky a obdržela 3 000 Kč. Na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala, zda je žalovaná schopna úvěr splácet, dokládala své příjmy a výdaje. Náhrady nákladů řízení se vzdává. 3. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, která svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně jako věřitel (úvěrující) uzavřela s žalovaným (úvěrovaný) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CB11600807, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně v plné výši dne [datum] převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované uvedený ve Smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s dohodnutým úrokem 0,1 % denně a poplatku 840 Kč měsíčně ve třech splátkách, přičemž konečná splatnost úvěru byla [datum]. V případě prodlení byla zároveň sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené jistiny za každý den prodlení. Žalovaná neuhradila ničeho. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že nahlédla do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a získala informace přímo od žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že pracuje jako montážní dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] a její čistý příjem je 17 514 Kč měsíčně, je vdaná, má vyživovací povinnost ke třem osobám, žije v nájmu, povinné výdaje má 1 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje jsou 10 670 Kč měsíčně. Doložila dohodu o změně pracovní smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou se sjednává pracovní poměr na dobu neurčitou. Dále doložila výpisy ze svého účtu za listopad 2020, prosinec 2020 a leden 2021, které dokládají příjmy žalované, ale dokládají rovněž to, že každý měsíc obdržela několik půjček od dalších poskytovatelů a za uvedené období byly její výdaje na sázkách přibližně 30 000 Kč. V lednu 2021 je již na účtu v mínusových hodnotách a ani v prosinci 2020 nemá na účtu zůstatek dostatečný k úhradě měsíční splátky. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě do [datum] v předžalobní výzvě, která byla odeslána žalované dne [datum]. 5. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalované za tři měsíce bezprostředně přecházející uzavření smlouvy, ze kterých je patrné, že žalovaná měla mnohem vyšší údaje, než jaké uvedla v žádosti a že není schopna úvěr splácet. Přesto s ní žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela, což učinila v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. 6. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela od žalobkyně částku 3 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně požádána o uhrazení dluhu do [datum] v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla dne [datum] odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum]. Nejpozději od [datum] je žalovaná v prodlení s úhradou částky 3 000 Kč a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala. 8. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.