22 C 184/2021-44 — Okresní soud v Karviné

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 8 465,45 Kč s příslušenstvím. Dlužnou pohledávku nabyla žalobkyně od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to dluh vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], podle které byl žalovanému poskytnut úvěr 18 000 Kč. Tuto částku se zavázal uhradit spolu s úrokem 27,90 % ročně v 10 měsíčních splátkách po 2 039 Kč počínaje dnem [datum], a to formou inkasa z účtu č. [bankovní účet], kde byl povinen zajistit v den splatnosti dostatek disponibilních prostředků. Jelikož žalovaný nesplácel dluh řádně a včas žalobkyně jej zesplatnila ke dni [datum] a zároveň uplatnila právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Celkem žalovaný dosud uhradil 13 153,66 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplatit jistinu úvěru 7 599,83 Kč, poplatky a smluvní pokuty 865,62 Kč, úrok ve výši 27,90 % ročně z částky 7 599,83 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 465,45 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, po provedení potřebných lustrací a informací získaných z interních zdrojů. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], podle které byl žalovanému poskytnut úvěr 18 000 Kč. Tuto částku se zavázal uhradit spolu s úrokem 27,90 % ročně v 10 měsíčních splátkách po 2 039 Kč počínaje dnem [datum], a to formou inkasa z účtu č. [bankovní účet], kde byl povinen zajistit v den splatnosti dostatek disponibilních prostředků. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného a z interních zdrojů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, v domácnosti jsou dvě vyživované děti. Je zaměstnaný a jeho příjem je 28 000 Kč měsíčně, jeho výdaje jsou 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Z těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 13 153,66 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu v poslední výzvě k úhradě ze dne [datum], která byla odeslána na adresu žalovaného dne [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána žalovanému dne [datum]. 4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. 5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od předchůdkyně žalobkyně částku 18 000 Kč, uhradil toliko částku 13 153,66 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 4 846,45 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původní věřitelky i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 846,45Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o uhrazení dluhu v poslední výzvě k úhradě ze dne [datum] (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla dne [datum] odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum], přičemž žalobkyně požaduje úrok z prodlení od [datum]. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. 7. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.