22 C 190/2021-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně (do [datum] vystupující pod obchodní firmou [právnická osoba]) se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), ve které si ujednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek 20 % z čerpané jistiny úvěru za čerpání úvěru a úrok 20 % měsíčně, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo [číslo obč. průkazu]. Žalovaný při uzavírání Smlouvy poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet]. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala zaplacení jistiny úvěru 5 000 Kč, úroků 2 887 Kč a vynaložených nákladů 363 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně jako věřitel (úvěrující) uzavřela s žalovaným (úvěrovaný) dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně v plné výši dne [datum] převodem peněžních prostředků z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného uvedený ve Smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný revolvingový úvěr spolu s dohodnutým úrokem 20,00 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 dlužné částky z poskytnutého úvěrového rámce k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Z výpisů z revolvingového účtu vyplynulo, že žalovaný ničeho neuhradil. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že nahlédla do veřejně přístupných rejstříků a získala informace přímo od žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho čistý příjem je 29 000 Kč měsíčně, náklady na obživu nemá, náklady na bydlení také nemá, žije u rodičů a ostatní náklady má 15 000 Kč měsíčně. Příjem doložil výplatními páskami za červenec, srpen a září 2020. Žalobkyně tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy kromě výplatních pásek, tedy nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě do [datum] v předžalobní výzvě, která byla odeslána žalovanému dne [datum]. 4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do žádosti o úvěr, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů a výplatní pásky žalovaného za červenec až září 2020, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje, vyjma výše příjmů, uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. 5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaný na základě neplatné smlouvy obdržel od žalobkyně částku 5 000 Kč, žalovaný ničeho neuhradil a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně požádán o uhrazení dluhu do [datum] v předžalobní výzvě ze dne [datum], která byla dne [datum] odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum]. Nejpozději od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou částky 5 000 Kč a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla procesně úspěšnější pouze v nepatrné výši. 7. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.