22 C 221/2021-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 2 471,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen jako„ BNP Paribas“), postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum] pohledávku za žalovanou vzniklou ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve které se BNP Paribas zavázala poskytnout žalované poskytnout úvěr ve výši 4 998 Kč tak, že za žalovanou uhradila částku odpovídající prodejní ceně za zboží. Žalovaná potvrdila převzetí předmětu financování a zavázala se splatit úvěr a sjednané úroky 19,14 % ročně v 11 měsíčních splátkách ve výši 499 Kč počínaje dnem [datum]. V případě nesplácení se žalovaná dále zavázala k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, BNP Paribas odstoupila od smlouvy ke dni [datum]. Schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena na základě informací získaných od žalované, která uvedla, že pracuje jako dělnice u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 15 000 Kč měsíčně, je svobodná, nemá vyživovací povinnost a žije v nájemním bytě. Celkové náklady domácnosti byly oceněny na částku 6 200 Kč. Dále BNP Paribas ověřila žalovanou v databázích BRKI, NRKI, databází sdružení [příjmení]. 2. Žalovaná uvedla, že si je dluhu vědoma, na první dvě splátky zapomněla, měnila tehdy banku a potom přišla situace s nemocí Covid – 19, kdy nemohla chodit do práce a poté o ni úplně přišla. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně na dálku smlouvu o úvěru ze dne [datum] [číslo] ve které se [právnická osoba] Paribas zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 4 998 Kč na nákup notebooku. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 11 měsíčních splátkách po 499 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,14 % a celková částka k zaplacení byla sjednána na 5 489 Kč. [příjmení] úvěru byla zaslána na účet zprostředkovatele a žalovaná zboží obdržela. Před podpisem smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalované. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že pracuje jako dělnice u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem 15 000 Kč měsíčně, je svobodná, nemá vyživovací povinnost a žije v nájemním bytě. Žalobkyně však tato skutková tvrzení nedoložila žádnými důkazy, nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložila výplatní pásky nebo potvrzení o výši příjmů, nedoložila žádné výpisy z databáze dlužníků př. [příjmení], BRKI, NRKI, nedoložila žádné listiny dokládající výdaje žalované. Z těchto údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila 2 994 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě do [datum] v předžalobní výzvě, která byla odeslána žalované dne [datum]. 4. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když doložila pouze žádost o úvěr obsahující prohlášení žalované o výši příjmů a výdajů, přičemž nebylo prokázáno, že by byly údaje uvedené v této listině ověřeny i příslušnými doklady, žalobkyně soudu žádné důkazy nepředložila. 5. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Nicméně v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy obdržela od předchůdkyně žalobkyně zboží za částku uhrazenou předchůdkyní žalobkyně ve výši 4 998 Kč, žalovaná uhradila 2 994 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána ve smyslu § 1879 o. z., na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, dle které žalobkyně nabyla od původní věřitelky i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 2 004 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné procentní sazbě, ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně požádána o uhrazení dluhu do [datum] v předžalobní výzvě ze dne [datum] (byť se nejednalo přímo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení), která byla dne [datum] odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalované. V souladu s § 573 o. z., došlo k doručení třetí pracovní den od odeslání, tj. [datum]. Nejpozději od [datum] je žalovaná v prodlení s úhradou částky 2 004 Kč a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení (po kapitalizaci úroku ke dni rozhodnutí) činí úspěch žalobkyně 66,2 % a její neúspěch 33,8 %. Ve výši rozdílu (32,4 %) má žalobkyně právo, aby jí žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložila při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 022,60 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 600 Kč, náhrady hotových výdajů k úkonům právní služby ve výši 600 Kč, přičemž odměna a náhrada hotových výdajů zástupce byly přiznány za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, (dále jen„ vyhláška”), (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast u jednání soudu), odměna a náhrada hotových výdajů za první tři z těchto úkonů byly přiznány dle § 14b vyhlášky kdy odměna za jeden úkon činí 200 Kč a náhrada hotových výdajů k jednomu úkonu činí 100 Kč. Naopak odměna za účast u jednání byla přiznána dle § 6 odst. 1, § 7 (bod. 3) vyhlášky ve výši 1 000 Kč a náhrada hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky, dále 1/6 náhrady za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět dle § 14 odst. 3 vyhlášky, 1/6 náhrady cestovních výdajů v původní celkové výši 263,43 Kč za cestu autem z [obec] do [obec] a zpět (ujeto celkem 33 km osobním automobilem Toyota, [registrační značka] s průměrnou spotřebou 10,6 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,40 Kč za 1 km a ceně benzínu 33,80 Kč za 1 litr podle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a náhrada 21% daně z přidané hodnoty z těchto částek vyjma soudního poplatku, tedy 479 Kč. Soud na žádost žalobkyně přiznal 1/6 výše nákladů z náhrad a cestovních výdajů z důvodu, že se žalobkyně téhož dne u zdejšího soudu účastnila ještě dalších jednání. Požadovanou náhradu nákladů za podání ze dne [datum] soud nepřiznal, jelikož žalobkyně na výzvu doplnila žalobu o skutečnosti a důkazy, které měly být již součástí samotné žaloby. Celkové náklady řízení tak činí částku 3 156,30 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 32,4 % činí částku 1 022,60 Kč. 7. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.