23 C 380/2020-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 12. 6. 2014 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce zahraniční [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen původní věřitel) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 21. 5. 2014 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za zpracování a poskytnutí úvěru s termínem splatnosti do 11. 6. 2014. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice. Ke sjednání úvěru došlo prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce žalobce [anonymizováno]. Původní věřitel poukázal peněžní prostředky žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou dluhu. Pohledávka byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 oznámil původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na dlužné jistině úvěru částku 2 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce a právní zástupce žalobce se z jednání omluvili, avšak nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Vzhledem k tomu, že žalobce je zahraniční právnickou osobou, zabýval se soud nejprve otázkou, zda český soud má právo rozhodnout v této věci a dále pak podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Vzhledem k tomu, že žalovaný má místo trvalého bydliště v České republice, a to v obvodu Okresního soudu v Karviné, byla věc posouzena a rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, a to podle českého právního řádu s ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena podle českého právního řádu a realizována na území České republiky. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o úvěru ze dne 21. 5. 2014, Faktury [číslo] ze dne 21. 5. 2014 splatné dne 11. 6. 2014 znějící na částku 3 100 Kč, výpisu z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] ze dne 21. 5. 2014 – čerpání úvěru, Standardních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 včetně přílohy – detailu postupované pohledávky, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 1. 2018, Výzvy k úhradě dluhu, předžalobní upomínky ze dne 2. 4. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 14. 4. 2020 a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2020 včetně výpisu z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] za období od 1. 5. 2014 do 31. 5. 2014 (č. l. 24-25 spisu), soud zjistil následující skutkový stav věci: Na bankovní účet č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] byla poukázána dne 21. 5. 2014 platba ve výši 2 500 Kč pod variabilním symbolem [variabilní symbol] z bankovního účtu č. ú. [bankovní účet]. Bankovní účet č. ú. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] je vedený na osobu odlišnou od žalovaného. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původním věřitelem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dne 18. 1. 2018. Žalovaný dluh i přes písemnou výzvu k úhradě dluhu ze dne 2. 4. 2020 neuhradil. Žalovanému byla doručena žaloba dne 21. 12. 2020. 5. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Po právní stránce soud posoudil věc podle ust. § 2395 o. z., ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, a shledal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena platná smlouva o úvěru, když žalobce v řízení neprokázal vznik závazkového vztahu ze smlouvy o úvěru uzavřeného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, neprokázal, že smlouva o úvěru obsahovala povinné informace smlouvy o úvěru stanovené zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, a že smlouva o úvěru byla alespoň v jednom vyhotovení poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat. Žádná z listin předložených žalobcem neobsahuje podpis žalovaného. Nebylo tedy žádným způsobem prokázáno, že by žalovaný skutečně s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřel. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobce se soud zabýval otázkou, zda není dán mimosmluvní důvod pro žalobu ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o. z., avšak s ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že částka 2 500 Kč byla poukázána na účet osoby odlišné od žalovaného, není ani tento bezesmluvní základ nároku žalobce dán. Soud přitom nemohl žalobce poučit o následcích neunesení břemene důkazního ve vztahu k těmto skutečnostem podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť soudního jednání se žalobce ani jeho právní zástupkyně nezúčastnili. Neunesení důkazního břemene má pro účastníka vážné důsledky, a to vynesení rozhodnutí v jeho neprospěch. Jelikož žalobce neunesl břemeno důkazní o skutečnostech rozhodných pro posouzení žaloby, soud žalobu v celém rozsahu zamítnul. 11. Žalovaný byl, měřeno poměrem úspěchu, ve věci úspěšnější než žalobce. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce povinnost nahradit žalovanému náklady řízení; žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.