26 C 280/2021-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 127,91 Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení z částky 9 340,95 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 1. 7. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství ve výši 8 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a její výše 831,34 Kč odpovídá prodlení žalovaného za období od 2. 9. 2020 do 29. 11. 2020. Částka 505 Kč představuje účelně vynaložené náklady na upomínání. Dlužná částka dále sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 340,95 Kč, nesplacených poplatků ve výši 7 083,52 Kč, úroku ve výši 341,65 Kč a 837,54 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 187,91 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Podáním doručeným soudu dne 16. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 9 094,05 Kč (smluvní pokuta, poplatky za úvěr a úroky). V této části bylo řízení zastaveno podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř., kdy souhlasu žalovaného s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně nebylo ve smyslu ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. třeba. 4. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 1. 7. 2019, žádosti o úvěr ze dne 1. 7. 2019, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení úplatě ze dne 6. 1. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 19. 1. 2021, výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 17. 3. 2021 a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne 20. 4. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 7. 2019 mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 8 592 Kč, tj. celkem 18 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný společnosti [právnická osoba] prohlásil, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, nemá děti, je zaměstnán u [anonymizováno] a pobírá mzdu 17 990 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 9 000 Kč, z toho na bydlení 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem smlouvy byly pohledávky uvedené v seznamu, který obsahuje i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení. Postupitel oznámením ze dne 18. 1. 2021 sdělil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni a toto oznámení bylo dle podacího archu odesláno jako doporučená zásilka na adresu žalovaného dne 19. 1. 2021. Následně žalobkyně dopisem ze dne 15. 3. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy tento dopis byl dle podacího archu odeslán jako doporučená zásilka dne 17. 3. 2021. 7. Žaloba se jeví soudu důvodnou po částečném zpětvzetí kromě části nároku na úrok z prodlení a náklady upomínání, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o úvěru, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila žádost o úvěr obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listině nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně toliko částku 1 329,99 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 8 670,01 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o úvěru. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 8 670,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, avšak až ode dne 24. 3. 2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 17. 3. 2021, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 22. 3. 2021, následující den nastala splatnost a nejpozději od 24. 3. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 8 670,01 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., jelikož procesní úspěch obou účastníků byl přibližně stejný.