26 C 362/2020-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 9 640 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 379,91 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 842,92 Kč a s 23,72% úrokem z částky 6 299,62 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s 8,5% úrokem z prodlení z částky 6 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 6 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 434,10 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 818,34 Kč a s 23,72% úrokem z částky 5 005,76 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5 005,76 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněné pohledávky nabyla od [právnická osoba] Credit International, [anonymizováno], [IČO] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2019. Tato společnost uzavřela dne 11. 10. 2016 s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků a úroku v celkové výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však neuhradila na jistině půjčky částku 5 005,76 Kč a na poplatcích a úroku celkem částku 1 494,24 Kč, celkem uhradila pouze 3 940 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina půjčky úrokem ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.2 smluvních podmínek. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 434,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 30. 11. 2019, v částce 818,24 Kč. [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] uzavřela dne 24. 2. 2017 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaných poplatků a úroku v celkové výši 4440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaná však neuhradila na jistině úvěru částku 6 000 Kč a na poplatcích a úroku celkem částku 5 640 Kč, celkem uhradila pouze 800 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina úvěru úrokem ve výši 23,72 % ročně dle článku 1.4 smlouvy. Žalobkyně kapitalizovala úrok 23,72 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 2 379,91 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 30. 11. 2019, v částce 842,92 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že poskytovatel půjčky, resp. úvěrující, s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (půjčku) především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. 2. Žalovaná sek žalobě nijak nevyjádřila. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 11. 10. 2016, smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2017, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019, výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 a karet zákazníka ze dne 24. 2. 2017 a ze dne 11. 10. 2016. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. 5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 10. 2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jako úvěrujícím a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a dále poplatky v souhrnné výši 4 440 Kč, tj. celkem 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Z karty zákazníka ze dne 11. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že je v domácnosti, její příjem činí 26 100 Kč měsíčně, výdaje činí 20 070 Kč. Žalovaná měla předložit nájemní smlouvu, rozpis SIPO, výměru důchodu,výplatní pásky a pracovní smlouvu, soudu však tyto listiny předloženy nebyly. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 2. 2017 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a dále poplatky v souhrnné výši 4 440 Kč, tj. celkem 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Z karty zákazníka ze dne 24. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že je na mateřské dovolené, je svobodná, má středoškolské vzdělání, její celkový příjem činí 22 510 Kč měsíčně (státní podpora 4 910 Kč a 11 398 Kč a další příjmy 800 Kč), její výdaje činí 18 770 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 11. 2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o půjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávky za žalovanou ze smluv [číslo] [číslo]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 1. 5. 2020. 6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a žalovanou jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013 a smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy o půjčce právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou půjčku, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovanou si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovanou. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalované. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. 8. Pokud se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2017, nebylo dle soudu prokázáno, že by [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákon